Anatomie

q Thorakoskapulární spojení je realizováno pomocí vmezeřeného řídkého vaziva, které vyplňuje štěrbiny mezi svaly na přední ploše lopatky a hrudní stěnou. Klouzavý pohyb, který toto vazivo umožňuje je předpokladem pro posun lopatky. Nejde tedy o kloubní spojení, ale o "funkční spoj" ve kterém pohybovou i stabilizační funkci hrají svaly pletence.

Subakromiální kloub je klinický název pro řídké vazivo a burzu (-y) vyplňující prostor mezi spodní plochou nadpažku, úpony svalů tzv. rotátorové manžety ramenního kloubu (viz další kapitola), kloubním pouzdrem ramenního kloubu a spodní plochou déltového svalu. V tomto prostoru jsou dvě (obvykle spojené) burzy: bursa subdeltoidea et subacromialis. O „kloubu“ se hovoří proto, protože především oba tíhové váčky umožňují pohyb mezi déltovým svalem, kloubním pouzdrem a úpony svalů. Funkčně je tzv. subakromiální kloub součástí ramenního kloubu.

Aktivní komponentou pletence horní končetiny jsou svaly působící především na nejpohyblivější článek pletence - na lopatku. Jde o svaly nejen různého původu, ale i o svaly přicházející z různých krajin. Budou probrány v další kapitole.

Funkční anatomie pletence horní končetiny

Hrudní pletenec není ani souvislý ani uzavřený řetězec kostí. Tím se závěs horní končetiny zásadně liší od poměrně rigidního a souvislého kruhu pánevního pletence. Mobilita je zajištěna především připojením pletence pouze v jediném bodě: klíční kost + hrudní kost.

Celý systém kostí, spojů a svalů hrudního pletence je vystaven tahovému i tlakovému zatížení, které ve fyziologických hodnotách absorbuje. Větší tahová zátěž se přenáší až do sternoklavikulárního kloubu, jehož napjaté pouzdro se stává zdrojem signálů, reflektoricky aktivujících trapézový a malý prsní sval. Po této aktivaci oba svaly táhnou klíční kost ke sternu.

Transmise tlakové zátěže (nárazu) obvykle směřuje do fossa glenoidalis a prostřednictvím lopatky, resp. vazů, kterými je lopatka spojena s okolím, je přenášena na první žebra. Pohybové transmise hrají významnou roli v mechanismech traumatizace jednotlivých složek pletence, ale i skeletu horních partií hrudníku. Pohyb pletence je tedy vždy komplexní a jakýkoliv pohyb lopatky je vždy spojen s pohybem klíční kosti. Např. při abdukci a flexi paže rotuje klíček podél své dlouhé osy - přední plochou dozadu, atd.

Ve stavbě pletence horní končetiny se řeší základní, ale zároveň kontradiktorní situace: zajištění velké mobility, ale zároveň maximální stability končetiny.

Primární mobilita je zajištěna připojením pletence v jediném bodě: klíční kost + hrudní kost. Sekundární mobilita je dána především vlastnostmi ramenního kloubu jako volného a kulového kloubu.

Ideální zabezpečení stability pletence horní končetiny sice neexistuje, ale přijatelný stupeň řešení byl nalezen v charakteristice pohybu lopatky. Pohyb paže vyvolává změnu polohy kloubní jamky ramenního kloubu, tj. lopatky v jejím vztahu k hrudní stěně. Klíční kost přitom hraje roli vzpěry, která tyto polohy vymezuje. Při pohybu pletence se jamka ramenního kloubu pohybuje po obvodu kruhu, jehož radius je dán délkou klíční kosti. Vnitřní okraj lopatky se přitom pohybuje po křivce s poměrně krátkým poloměrem - zevní okraj lopatky vykonává delší dráhu pohybu.