Anatomie

Dolní konec pažní kosti má bezprostřední vztah k loketnímu kloubu. Funkčně významné skutečnosti budou proto zmíněny u tohoto kloubu.

Ramenní kloub

Ramenní kloub, art. humeri je kulovitý, volný kloub spojující pažní kost (resp. volnou horní končetinu) s pletencem horní končetiny (resp. lopatkou).

Stavba kloubu: Kloubní plochy artikulujících kostí, tj. humeru a skapuly, byly charakterizovány v předchozím textu. Jamka lopatky, která je plochá a menší než hlavice pažní kosti, je při okraji doplněna vazivovým kloubním lemem (labrum glenoidale), který zhruba o jednu třetinu zvětšuje plochu jamky a současně zvětšuje i její hloubku. Nejmohutnější je lem na předním okraji jamky, kde je vysoký až 5 mm. Přesto se hlavice opírá o jamku jen čtvrtinou až třetinou své plochy; zbytek se opírá o kloubní pouzdro. Kloubní lem je tvořen velmi hustým a tuhým vazivem, které je pouze u báze nahrazeno vazivovou chrupavkou.

Pouzdro ramenního kloubu je volné, dlouhé a na přední straně slabé. Pouzdro začíná na obvodu kloubní jamky a upíná se na anatomický krček. Směrem do podpažní jámy je velmi volné až zřasené. Zesilují jej šlachy svalů, které jdou kolem kloubu (jde o svaly začínající na přední a zadní ploše lopatky), a kloubní vazy:

[ V ramenním kloubu jde o dva typy vazů:

• ligg. glenohumeralia probíhají těsně pod synoviální výstelkou.

• Lig. coracohumerale je až 3 cm široký pruh, který se upíná k hornímu okraji žlábku mezi velkým a malým hrbolkem pažní kosti. Vaz je jakýmsi závěsem hlavice pažní kosti.

: Stabilita ramenního kloubu je zajištěna především svaly. Úprava chrupavčitého lemu ani existence kloubních vazů, nezajišťuje stabilitu kloubu natolik, aby úplný výpadek svalové funkce nebyl v některých případech provázen luxací hlavice.

Ramenní kloub je nejstabilnější při abdukci až mírné elevaci. U volně visící končetiny směřuje většina sil působících na kloub pod kloubní jamku, a končetina je proto nestabilní.

Pohyby v ramenním kloubu je možné provádět kolem tří os:

• ventrální flexe (anteverze, předpažení) - (do 80 stupňů),

• dorzální flexe (extenze, retroverze, zapažení) - ( v rozsahu asi 40 stupňů),

• abdukce a addukce (připažení - v rozsahu asi 90 stupňů),

• vnitřní a zevní rotace (v rozsahu asi 90 stupňů), a

• elevace (vzpažení) - (do 180 stupňů).

Elevace paže je vlastně pokračováním abdukce nad 90 stupňů. Jde o kombinovaný pohyb, kterého se významně účastní lopatka, rotující po hrudní stěně tak, že dochází k postupné horizontalizaci kloubní jamky. Celý proces abdukce - elevace je fázovaný a složený pohyb. Od 0 - 30 stupňů probíhá pohyb v ramenním kloubu. Od 30 do 170 stupňů připadá na každých 15 stupňů pohybu ramenního kloubu, vždy 5 stupňů pohybu v thorakoskapulárním spojení. Tomuto vzájemnému poměru velikosti obou pohybů se říká thorakoskapulární rytmus. Posledních 10 stupňů elevace je provázeno zevní rotací pažní kosti.