Anatomie

Z toho vyplývá, že vzájemná poloha klíčku a lopatky podléhá změnám, jejichž rozsah určuje tuhost spoje akromioklavikulárního spoje. Tato tuhost limituje mobilitu horní končetiny.

Další omezující moment také vyplývá z pohybu lopatky. Rotace lopatky (viz ramenní kloub), a s ní spojená horizontalizace jamky, vede k horizontalizaci průběhu řady svalů upínajících se na lopatku. Tah prostorově takto orientovaných svalů také představuje významný fixační moment při stabilizaci systému pletence.

Paže a předloktí

Paže, brachium je nejdelším a nejrobustnějším úsekem horní končetiny. Kostěným podkladem paže je jediná pažní kost, která artikuluje s dvěma předloketními kostmi. Středním článkem horní končetiny je předloktí, antebrachium, jehož skelet tvoří vřetenní a loketní kost. Loketní kost je delší a přebírá hlavní zátěž ve spojení s pažní kostí. Je proto na svém proximálním konci mohutná a distálně se výrazně ztenčuje. Naopak vřetení kost je svým distálním koncem hlavním artikulačním prvkem spojení předloktí s rukou. Tomu odpovídá i robuscita této partie.

Paže a předloktí jsou články, které zajišťují zkracování a prodlužování horní končetiny - plní tedy teleskopické funkce horní končetiny. Vzájemná poloha obou předloketních kostí navíc dovoluje vtočení, pronaci a vytočení, supinaci jak předloktí, tak především ruky. Zásadním typem pohybu je přitom pronace, při které jde vždy o polohu palce, který se při pronaci dostává do optimální výchozí pozice pro uchopení předmětu nebo nástroje. Zároveň se zlepšuje i jeho postavení v zorném poli a dostává se pod přímou kontrolu zraku. Toto postavení - výhodné pro start úchopu, částečně zaujímá i volně visící končetina, která se díky nestejné hmotnosti jednotlivých článků končetiny, lokalizaci svalových úponů a svalovému napětí, sama stáčí do semipronační polohy.

Osa paže a osa předloktí svírají u muže úhel téměř 180 stupňů. U žen je tento úhel menší. Posuzováno z hlediska pákového mechanismu článků horní končetiny, toto „vyosení“ paže a předloktí omezuje silovou kapacitu ženské končetiny.

Kapitoly:

• Pažní kost

• Ramenní kloub

• Kostra předloktí

• Loketní kloub

• Mezikostní membrána

• Distální radioulnární kloub

Pažní kost

Pažní kost, humerus je typická dlouhá kost s trubicovitým tělem a s dvěma kloubními konci.

Stavba kosti: Proximální konec pažní kosti - hlavice, caput humeri má přibližně kulovitou kloubní plochu o rozsahu 1/3 - 2/5 povrchu koule. Šikmou rýhou, tzv. anatomickým krčkem je hlavice oddělena od velkého a malého hrbolku, tuberculum majus et minus na které se upínají svaly přicházející ze zadní plochy lopatky.

Oba hrbolky pokračují kostěnými hranami (crista tuberculi majoris et minoris) na které se úpínají některé svaly ramenního kloubu. Mezi hrbolky je proměnlivě hluboký žlábek do kterého se klade šlacha dlouhé hlavy dvouhlavého svalu. Pod hlavicí se horní konec humeru zužuje v chirurgický krček (collum chirurgicum), který nevýrazně odděluje proximální konec kosti od jejich těla.