Anatomie

• Lig. collaterale radiale začíná na zevním epikondylu a vějířovitě vyzařuje do kloubního pouzdra. Nemá větší stabilizační význam.

: Pohyby v loketním kloubu probíhají kolem příčné osy procházející kladkou a hlavičkou pažní kosti, a kolem osy spojující střed hlavice radia s hlavicí ulny:

• flexe a extenze (v rozsahu 125 - 145 stupňů), a

• pronace a supinace (v rozsahu kolem 150 stupňů).

Mezikostní membrána

Mezikostní membrána, membrana interossea (antebrachii) je vazivová blána napjatá mezi interosseálními hranami obou předloketních kostí. Membrána začíná asi 2 - 3 cm pod tuberositas radii. Vazivové snopce jdou šikmo od vřetenní kosti ke kosti loketní. V proximálním a distálním úseku jde několik vazivových snopců i v opačném směru.

: Membrána má několik funkcí:

• fixuje obě předloketní kosti,

• představuje poměrně rozsáhlou plochu od které začínají hluboké předloketní svaly,

• je transmisní strukturou, která přenáší tlak (náraz) působící na radiální okraj ruky a předloktí - na ulnu a humerus. Tato transmisní funkce mezikostní membrány se ale uplatňuje pouze tehdy, je-li předloktí v poloze mezi plnou pronací a supinací, tj. v poloze, kdy je maximálně napjatá. V krajní supinaci a pronaci je membrána zcela uvolněna a silový přenos se realizuje v ose: radius - humerus

Distální radioulnární kloub

Distální radioulnární kloub (art. radioulnaris distalis) je jednoosý kloub mezi konvexní hlavicí ulny a zářezem na radiu.

[ Stavba kloubu: Kloubní plochy: v případě tzv. nulové varianty loketní kosti je distální radioulnární kloub, kulovým kloubem. Nulová varianta znamená, že ulna je stejně dlouhá jako radius. Přesahuje-li ulna délku vřetenní kosti jde o tzv. plus variantu, je-li kratší, jde o minus variantu. Při plus variantě jsou kloubní plochy sférické; u minus varianty jsou plochy kuželovité.

Pouzdro radiokarpálního, mediokarpálního i radioulnárního kloubu je společné. Na palmární a dorzální straně jej zesilují obtížně izolovatelné ligamentózní pruhy. Palmární vazy jsou silnější a pro stabilitu karpu jsou i významnější.

• Mezi jednotlivými kostmi jsou krátké mezikostní vazy, ligg. interossea poutající karpální kosti navzájem.

• Hlavní palmární a dorzální vazy jdou od radia a od ulny šikmo přes funkční střed karpu, kterým je hlavice os capitatum.

• Lig. carpi radiatum vybíhá paprsčitě od caput ossis capitati na sousední kosti a stabilizuje jejich polohu.

Radiální a ulnární okraje obloukovitě zklenutých karpálních kostí svazuje jako plochá tětiva silný a plochý vaz - poutko ohybačů (retinaculum flexorum). Pod poutkem vzniká poměrně těsný karpální kanál, canalis carpi, kterým z předloktí do dlaně vstupují šlachy flexorů prstů, cévy a nervy dlaně.

[ Syndrom karpálního tunelu je závažné onemocnění, zatím neznámé etiologie, které postihuje vmezeřené vazivo vyplňující canalis carpi. Zmnožené vazivo omezuje v úzkém prostoru cévní zásobení ruky i prstů a vaskularizace flexorových šlach i nervů procházejících tunelem do dlaně.