Anatomie

Stavební plán dolní končetiny

Dolní končetina (membrum inferius) je orgánem opory a lokomoce vzpřímeného těla po dvou končetinách. To znamená, že ve srovnání s horní končetinou, má dolní končetina sice stejné základní články, ale má robustnější kostru, mohutnější svalové skupiny a omezenou pohyblivost jednotlivých kloubů, která je daní za větší stabilitu vzpřímeného těla.

Z vývojového hlediska znamenalo vzpřimování polohy těla a bipedální typ lokomoce především postupnou vertikalizaci páteře, a přesun těžiště těla před tzv. osový skelet, a do roviny kyčelních kloubů (cca S2) . Podmínkou stabilní vertikalizace je fixovaná extenze dolních končetin, která je staticky nejvýhodnější, protože snižuje nároky na činnost antigravitačních svalů a hlavní zatížení směřuje do vertikálně a paralelně orientovaných kostí dolní končetiny.

Dominantní funkcí dolní končetiny je lokomoce vzpřímeného těla

K přenosu sil (tlaků) vertikalizovaného trupu na pohybující se dolní končetiny dochází v pánvi, která představuje nejen kaudální zakončení páteře, ale je i oporou pro dolní končetiny. Kostěná pánev je složena z kostí pletence dolní končetiny a z křížové kosti. Prstenec kostí tvořících pánev je velmi rigidní, a rozhodující pohyb pánve se proto odehrává především v kyčelních kloubech, odkud je přenášen na bederní páteř. Proto se při pohybu v kyčelních kloubech aktivují i četné skupiny zádových svalů. Stejně jako se do páteře promítá pohyb kyčelních kloubů, má i pohyb páteře výraznou odezvu v těchto kloubech !

Pro vzpřímenou polohu těla je zásadním statickým problémem postavení pánve - pánevní sklon, který nejen velmi citlivě reaguje na délku dolních končetin, ale sám výrazně ovlivňuje zakřivení páteře - především bederní lordózu a hrudní kyfózu. Pánev tvoří s páteří funkční jednotku, a proto bývá z kineziologického hlediska přiřazována k páteři. Z didaktických důvodů je výhodnější považovat pánev za mezičlánek, a jako takový jej přiřadit k dolní končetině.

Největšími vývojovými změnami prošla na dolní končetině noha.

Primární funkcí nohy většiny dnešních primátů je - podobně jako u ruky, úchop. Noha primátů je proto vysoce pohyblivý a také taktilně velmi citlivý orgán. Teprve lidská noha je podstatně méně pohyblivá a je adaptována především na chůzi. V lokomočním cyklu je lidská noha přenosný článek, kterým je propulzní síla bérce expandována na podložku. Pružnost chůze i stoje je zajištěna příčným a podélným zklenutím nohy.

Pletenec dolní končetiny

Pánevní pletenec tvoří dvě pánevní kosti, ossa coxae a nepárová křížová kost, os sacrum. Pasivní komponentou pletence dolní končetiny jsou pánevní a křížová kost a jejich spoje. Aktivní komponentou pletence jsou svaly kyčelního kloubu a svaly stehna.