Anatomie

Uvolnění flexorového poutka a jednotlivých struktur karpálního kanálu, nevede vždy k pozitivnímu zvratu onemocnění.

Ruka

Distálním článkem horní končetiny je ruka, manus. Již při studiu anatomie „opěrné složky“ tohoto segmentu horní končetiny, je třeba mít stále na mysli základní postulát funkční anatomie ruky: prototypovým pohybovým projevem ruky je úchop. Ať je úchop prováděn jakkoliv, vždy jde v podstatě o flexi tříčlánkových prstů, doprovázenou opozicí palce. V souladu s požadavky na zajištění této hlavní funkce, je ruka dále velmi bohatě a jemně členěna. Toto členění je zřejmé již na skeletu ruky, který je složen z osmi zápěstních, pěti záprstních a čtrnácti článků prstů.

Z funkčního hlediska je ruka složena ze dvou paprsků: mediálního (4. a 5. prst) a laterálního (1. a 2. prst). Třetí prst má nestabilní polohu. Koncepci dvou paprsků odpovídá i zatížení ruky, které se při převážné většině pohybů koncentruje právě na vnitřní a zevní okraj ruky.

Kapitoly:

• Kostra ruky

• Klouby ruky

Kostra ruky

Kostra ruky má tři oddíly: zápěstí, carpus; záprstí, metacarpus a články prstů, phalanges (digitorum manus). Karpální kosti a jejich spoje, reprezentují jen asi jednu šestinu délky ruky. Záprstí představuje dvě šestiny a prsty zbývající tři šestiny délky ruky.

Karpální kosti

Karpální kosti, ossa carpi tvoří dvě příčné řady osmi, tvarově velmi rozmanitých kostí.

Stavba kostí: Zjednodušeně si můžeme všech osm kostí představit jako krychle, každou se šesti plochami.

q Proximální řadu tvoří: člunková kost (os scaphoideum), poloměsíčitá kost (os lunatum), trojhranná kost (os triquetrum) a hrášková kost (os pisiforme). Proximální řada čtyř kostí (s vyjímkou os pisiforme), má směrem k předloktí konvexní kloubní plošky, tvořící jako celek eliptickou hlavici zapadající do vyhloubené plochy distálního konce vřetenní kosti. Kloubní plochy přivrácené k distální řadě karpů tvoří svým tvarem hlavici na laterální straně (člunková kost ), a jamku na mediální straně (poloměsíčitá a trojhranná kost).

q Distální řadu karpálních kostí tvoří: trapézová kost (os trapezium), trapézovitá kost (os trapezoideum), hlavatá kost (os capitatum) a háčková kost (os hamatum).

Distální řada čtyř karpálních kostí má proximální kloubní plochy orientovány opačně. Kloubní plochy této řady kostí, které jsou určené ke spojení s metakarpy jsou téměř rovné a stejně tak rovné jsou i boční, k sobě přivrácené plošky sousedících karpů.

[ Člunková kost je hmatná jako drobný podkožní hrbolek pod bodcovitým výběžkem vřetenní kosti. Při pohmatovém vyšetření musí být ruka převedena do maximální extenze.

Os naviculare patří (společně s os capitalum) mezi nejčastěji se lámající kosti zápěstí. Zlomeniny této kosti se velmi špatně hojí. Kost má totiž na převážné části svého povrchu kloubní chrupavky, a do člunkové kosti se tak dostává jen omezené množství nutritivních cév vstupujících do kosti na její dorzální straně.