Anatomie

Asi u 13 % osob je os naviculare zásobována pouze ve své distální polovině. Linie lomu pak snadno oddělí část kosti, která zůstane bez cévního zásobení a zlomenina se nezhojí - vzniká buď pakloub nebo se bezcévný úlomek rozpadá.

Metakarpální kosti

Záprstní kosti, ossa metacarpalia mají jednotnou stavbu a podobný tvar. Jde o pět dlouhých kostí, které formují střední úsek skeletu ruky. Číslují se, přičemž první metakarp je palcový.

Stavba kostí: Každý metakarp se skládá z báze, těla a z hlavice metakarpu. Báze mívají krychlový tvar; těla jsou zaobleně trojhranná (tělo prvního metakarpu je široké, ploché a oploštělé); hlavice jsou na bocích rovné, s distální kulovitou kloubní plochou. Typický je třetí metakarp, jehož báze vybíhá na palcové straně v nápadný bodcovitý výběžek.

Články prstů

Články prstů, phalanges tvoří skelet prstů. Mají široké báze, štíhlá těla a kladkovité hlavice. Palec má pouze dva články (bazální a koncový); ostatní prsty jsou tříčlánkové.

Stavba kostí: Bazální článek je nejdelší; střední článek je o něco kratší, ale jinak velmi podobný bazálnímu článku; koncový článek je nejkratší.

Klouby ruky

Pro úchopovou funkci ruky má tvar, klenutí a rozsah kloubních ploch sedmi karpálních kostí značný význam. (Bezvýznamná je v tomto směru pouze hrášková kost, která se pohybu nijak neúčastní.)

Z anatomického hlediska jsou kloubní spoje mezi karpy, metakarpy atd. velmi četné, a proto je i anatomický popis jednotlivých kloubů dost komplikovaný. Z hlediska funkční anatomie zápěstí, tvoří radiokarpání kloub, střední kloub zápěstí i distální radioulnární kloub funkční jednotku. Této jednotce můžeme říkat klouby zápěstí.

Radiokarpální kloub

Radiokarpální kloub, art. radiocarpalis je neúplný „vejčitý“ (ovoidní) a složený kloub. V kloubu artikuluje vřetenní kost (jamka), a tři kosti první řady karpů formující kloubní hlavici: člunková, poloměsíčitá a trojhranná kost.

[ Stavba kloubu: Kloubní plochy zúčastněných kostí byly charakterizovány v předchozím textu. Zbývá dodat, že přirovnání k ovoidnímu kloubu není zcela přesné. Mezi ulnu a první řadu karpů je totiž vložená trojúhelníkovitá vazivově chrupavčitá destička (discus articularis) jdoucí od vřetenní kosti k proc. styloideus ulnae. Destička sice tvarově "dotváří" konkávní (ovoidní) plochu vřetenní kosti, ale je obvykle tak pružná, že funkci "opěrné jamky“ při pohybu neplní. (Ve středním věku je také disk často perforovaný a ztenčený až na 1 - 2 mm !) V radiokarpálním skloubení je proto asi 80 % tlakového zatížení přenášeno přímo na radius a disk přebírá jen asi 20 % zátěže.

Pouzdro je poměrně volné a upíná se při okrajích kloubních ploch. Kloubní dutina radiokarpálního kloubu je značně členitá, s četnými výchlipkami zasahujícími i do dutin ostatních kloubů ruky. Komunikuje-li ale i na arthrografii kloubní dutina s mediokarpálním kloubem, lze většinou usuzovat na poškození vazivového aparátu kloubu.