Téze úvodu do hudební estetiky. (1)

Erich Auerbach, Mimesis (č. př.)

6 Immanuel Kant - umírá 1804 (Beethoven 1827)

Skok do osvicenstvi s opomenutím středověké estetiky a renesančního návratu k antice. Ústřední pojem krásy: „interesseloses Wohlgefallen“.

1) krása je věcí formy (květ jabloně) a je univerzální (rozkvetlá jabloň se může líbit každému), proto můžeme činit estetické soudy, posuzovat krásu, není totiž nekontrolovatelně subjektivní

2) je ovšem založena na subjektivním ohodnocení fenoménu, k čemuž je třeba mít estetické cítění, jako máme common sense, zdravý rozum (sadař posuzující příští úrodu nechává krásu stranou). Krásné je to, co se líbí v prostém posouzení, tedy bez racionálního zvažování proudu smyslových počitků

3) ke kráse patří, že ji bereme jako fenomén, na němž nejsme interesováni: das interesselose Wohlgefallen - vychutnáváme si krásu jabloně bez zřetele k příští úrodě jablek

4) estetické soudy ukazují, že krásné věci mají účel bez účelu.

7 Friedrich Schiller - umírá 1805, rok po Kantovi

Zajímá ho estetická výchova člověka, který žije omezován v mnoha ohledech, nutností shánět existenci, bez vztahu k přírodě.

Jeho přirozenost touží

a) po plném rozvinutí citového života v činnosti a s pocity radostného vzrušení, ale

b) neusiluje o nespoutanou, barbarskou svobodu, protože má v sobě silné formálni sklony, kde se uplatnuje rozum.

Oběma tendencím vyhovuje hra - také v hudbě, jako hravost, radost z variací, hraní, muzicírování. Ve hře se člověk podřizuje jen takovým omezením, která si uložil on sám, nejdou z vnějšku. Jeho svoboda neni dotčena.

Jiří Černý Fotbal je hra (fenomenologická studie)

Schiller vidí ve hře živoucí formu a tato forma se mu ztotožňuje s krásou. Naplňuje nás uspokojením a hra otvírá cestu - cíl je realizovat svobodu člověka. Výzva k sbratření v Deváté „Seid umschlungen, Millionen“.

Člověk je plně člověkem jen tam, kde si hraje.

Viděl souvislost se hrou jako důsledek uměleckého pudu.

Huizinga, Homo ludens: Přecenění hry jako zdroje veškeré kultury a abundantní výklad (válka jako hra, soudnictví jako hra apod.).

8 Formalismus - Hanslick

Když se v devatenáctém století začalo stále hojněji používat obratu „programní hudba“ pro některé nově vzniklé kompozice romantických skladatelů, rozvířil se v časopisech a publikacích o hudbě nebývalý ruch na toto téma. Pro některé kritiky se označení „programní hudba“ stalo rovněž měřítkem kvality a pokroku v hudebním vývoji (srv. Nejedlý, Dějiny české hudby, 1903). Ten pro ně vykazovaly „moderní“ útvary, jakými se tehdy mohla právem jevit symfonická báseň, programní symfonie a podobné kompozice spjaté s obraznými podněty mimohudební povahy; objevovalo se jich nesrovnatelně více než v celé předchozí hudební historii.

Tehdy vystoupil s originálním vkladem svérázný myslitel pražský rodák Eduard Hanslick, jehož názory vyvolaly bouři odporu i souhlasu vlekoucí se po dlouhá desítiletí.