Téze úvodu do hudební estetiky. (1)

Synkretický projev s uměleckým charakterem, srv. Thompson počáteční křik a jednota hudba tanec poezie divadlo pantomima. Vývoj má trvalou dynamiku - viz opera opereta hud. revue muzikál, nebo divadlo I, film II, televize III. Tedy i stále nové recipientní postoje a nové podněty pro hodnocení. Také nové cílové skupiny (opereta, malá divadla 60. let) - a také v pohybu, co je veselé a co kýč. Vkus má svou dynamiku a arbitry.

Obraz vnímáme jako zření, stav pohroužení, vhled, insight do jádra - geniální dílo.

Poezie oslovuje slovy, zřejmý dialog s námi, míří na naši mluvu v duši.

Hudba je bezprostřední sdělení, k němuž se nehodí principiálně přidávat slovní „výklad“ či „překlad“. Žije v ustavičném proudu, hudební jevy vyznačuje nepřetržitá vývojová dynamika. Analytici někdy činí objektem svého zkoumání umělecký artefakt, přičemž jejich pohled ulpívá na čemsi statickém, co je v moderní době převážně zachyceno mechanicky a jeví se podobně jako kniha, pomník, propracovaný stroj, gramofonový záznam. Blíže realitě je nepochybně pohled, ve kterém je hudební jev pojímán jako biologický útvar - živý strom s evoluční minulostí a zachycený právě jen v jediném bodě pohledu; jedno statické políčko filmu je třeba včlenit do kontextu a pochopit je jako fázi souvislého pohybu.

Fuga, kterou končí Max Reger orchestrální op. 132 - Variace a Fuga na Mozartovo téma - rezonuje s řadou předchozích skladeb téže kontrapunktické formy, přičemž zřetelný odkaz s nejvyšší prioritou je samozřejmě (ideální) fuga Bachova. Ale jistě tu hraje svou roli i snopec dalších potenciálních odkazů na dynamiku hudebních dějin - orchestrální variace Johannesa Brahmse, možná i polyfonní technika samotného Mozarta a další otevřené dveře směrem do minulosti i ovšem Regerovy přítomnosti.

Sotva však předstoupí umělecké dílo před společnost, přijme na sebe platónské trvání ideje a vymkne se času - na rozdíl od dočasnosti quasiuměleckých výtvorů (což může být případ kýče, politické objednávky, uměleckého nezdaru).

Primární recepce díla, založená na bezprostředním zážitku z jeho realizace nebo z aktivního posluchačského spoluprožívání, je doprovázena v našem kulturním okruhu intelektuální a emocionální konfrontací - ať vědomou, či podvědomou, a tedy prismatem soudu. Navenek to dokládá obrovská literatura, komentující, hodnotící a vykládající hudbu, dokládá to hudební žurnalistika i osobní zkušenost, s níž se publikum navzájem dělí o své interní zážitky z uměleckého díla.

12 Současná ideová východiska

Cassirer a odkrývání významových vrstev uměleckého díla. Erwin Panofsky, který se do hloubky zabýval problematikou symbolismu ve výtvarném umění, rozlišil instruktivně některé významové vrstvy obrazu:

první odhaluje předměty a události, jež je možné poznat přímým náhledem; skladba se otvírá i pětiletému nadanému muzikantovi.