Téze úvodu do hudební estetiky. (1)
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Někdy jsou magické znaky jen nehmotným gestem (žehnání, kříž paží). K nim přibývá patos, mající posílit účin gesta (akustika, oděv, barva, slunce v pozadí za rovnodennosti, rituální hudba - hymna, chorál atp.)
11 Estetické kategorie a estetické soudy
Kategorie je obecný, základní koncept, z něhož vychází určitý postoj, názor, hodnocení.
Pojem estet. kategorie užíván Aristotela i Kanta - vztah k étosu: zvláštní citová atmosféra: tedy tragický, patetický, komický, což jsou emocionální reakce, citové dojmy. Dojmy jsou komplexní - Arist. cítil pod "tragičnem" souznění odlišných citů - hrůzy i soucitu, vzdoru, osudový boj člověka s nutností, vrací se i v názorech Beethovenových i v jeho hudbě.
Podobně „majestátní“ - jako est. kategorie blízké „ušlechtilému, ale vyšší stupeň - kombinace nádherného s posvátnou strnulostí“ - hieratické povyšuje nádherné na úroveň slavnostního a jaksi posvátného.
Estetické soudy
Soudíme neustále, posuzujeme svět se sebou a výsledky hodnocení svého konfrontuýjeme neustálem s druhými.
V každém oboru souzení mají zvláštní postavení uznávaní arbitři, odborníci, kterým se přiznává hlubši vhled, než mají laici - experti ve věcech zákonů, ale i sportovní sudí, který má na starosti zachovávat literu Pravidel i soudit z hlediska subjektivního výroku o estetické kvalitě (krasobruslení, moderní gymnastika, synchronní plavání apod., jury uměleckých soutěží).
Váha soudu je uložena rovněž v odborné literatuře (zákoník) i v názoru osvědčených znalců věci (povolávají si je manažeři aukcí typu Sotheby). Ale i biografie Schuberta napsaná uznávaným odborníkem má váhu pro naše soudy o Schubertových symfoniích a romantické symfonii vůbec.
Soud je zpravidla výjimečná situace jako okamžitý, statický fakt: běžnější je proces posuzování, který je dynamický, kde je výběr hodnoty v neustálém pohybu, jako je vyvažování na lékarnických vážkách. Tam se dojde ke konečné hodnotěv gramech, estetická míra pokračuje v historickém toku, jisté váhání a rozkolísanost funguje neustále (přibývají nová fakta k věci, nové zkušenosti s jinými afinitami, jsme zdrojem proměnlivých pocitů).
To je dynamika soudu a souzení individua. Společnost má své postupy radikálnější, odsoudí věc jako kýč, tedy nedostatek v pojetí krásy a obsahu, zatímco individuu se odsudek nezdá, nebo se jeví jako příliš přísný. Jsme pod jejich nátlakem (pod nátlakem norem mimo nás a vně nás) a bud je přijmeme nebo jsme k nim indiferentní (odmítnutí nemá smysl - jsou objektivně mimo nás).
Hodnoty nejsou ve věci, ale v přístupu k ní. Ten je individuální a často i „subjektivní“, tj. když se rozchází s obecným názorem. I náš soud je poznamenán nátlakem zvnějšku. Vyrůstáme v houštině hodnot a odmítání. Cage.