Téze úvodu do hudební estetiky. (1)

Martinů o kvartetní tvorbě: „Venku prší a stmívá se. ale ty čtyři hlasy to nepozorují, jsou neodvislé, svobodné, utvářejí cosi, dělají co chtějí a přesto tvoří new entity a harmonický celek“.

Hudba má dvojí tvář založenou na sepětí imanentního základu s heteronomními extenzemi. Krajnost Hanslickova postoje.

9 Domácí tradice v hudební estetice

Hanslick pozorně sledoval Smetanu (nadšený referát o Mé vlasti) i Dvořáka a sám byl v Praze sledován. Otakar Hostinský (1847-1910), jehož Estetiku podle univerzitních přednášek vydal Zd. Nejedlý, byl přitahován do jiného směru, v pojetí Stumpfovy Tonpsychologie (srv. pojem Musikpsychologie a rozdíl mezi nimi). Ve sborníku O hudbě najdeme zmínky Hostinského o psychofyziologickém působení hudby, o hudebních emocích, hudebních asociacích i o psychologických vlivech hudebního výrazu. Hostinský nachází také těsné spojení mezi vnímáním časového proudu hudby a múzickými vlastnostmi rodného jazyka. Velmi důkladně se zabýval i úvahami z oblasti teoretické harmonie (německy publikovaná Die Lehre von den mus. Klängen).

Hostinského žák Z. Nejedlý (1878-1962) byl především hudebním historikem. Blízko psychologie zůstává experimentální dílo hudebního estetika Otakara Zicha (1879-1934) - Estetické vnímání hudby, habilitoval se pro estetiku na UK 1911. Originální přístup v monografii Estetika dramatického umění.

Literární estetiku od roku 1929 přednášel soukromý docent Jan Mukařovský, významný představitel českého strukturalismu (čti studii Estetická norma, funkce, hodnota). 1936–1939 vedoucí estetického semináře na filozofické fakultě UK.

Mukařovský, v neblahých letech 1948–53 již děkan fil. fakulty, svou předválečnou vědeckou kariéru opustil.

Autorem pozoruhodných prací z estetiky i jejích dějin (čes. vyd.) je Emil Utitz, mezi léty 1934 a 1939 profesor filozofie na německé univerzitě v Praze, spřátelen s Th. Mannem, Oskarem Kokoschkou, Janem Patočkou, válku přežil v internaci v Terezíně.

10 Magie a umění

Etymologicky slovo magie: náboženství mágů (tři králové u jesliček jsou v řec. verzi bible tři mágové) - souhrn rituálních praktik, jejichž pomocí lze dosáhnout nadpřirozených účinků na svět a v člověku. Snad jsou magií i počátky umění - mimetika zpodobnění chápána jako význam magický i "umělecký" (jeskynní umění).

Spřízněnost magie s elementární hudbou v rytmizaci řikadel a zařikavadel (ozvláštění řeči - poezie i magie), vznik formule. Imitativní (mimetické) chování je transfigurací očekávaného - princip umění, abstrakce, krásy, transcendentna. Otvírání studánek, Svěcení jara.

Magické rituály se mohly změnit v tance (smrtkové tance středověku), nebo zábavné, kde mimesis nabývá jiného smyslu.

Symbolická magie používá znaků kruhu, pentagramu, kříže, kteréí mohou nabýt kvalitu estetickou, jsou krásné jako takové, tuto cestu ozvláštnění zná i hudba.