Téze úvodu do hudební estetiky. (1)

Hudební symbolika autonomní a heteronomní

Václav Štěpán, Symbolika a příbuzné zjevy v programní hudbě, Praha 1915

Tónomalba Sain Saens, Danse macabre zakokrhá kohout na hoboj

Zvukomalba - Svatojanské proudy - vysoká pikola apod.

pakování - puls počítacích dob - Učen carodej Paul Dukas

stupňování tempa dvojí směr

dynamiky dvojí směr

kumulace drobných hodnot po delších a naopak

sólista a ansámbl

opakování v návratu (reprízy)

antitetické kofigurace:

sólo a sbor

dvojitá fuga

instrumentální a vokální

práce komponisty se svými thézemi uvnitř skladby (cellový koncert Largo,) i uvnitř díla Martinů - magické gesto - spoj známý z Tarase Bulby

I hudba pracuje s narrativní substancí. Strauss, Šibalství.

Historická citace Ktož jsú Boží bojovníci v trubce s aktuálním podtextem se skrývá jako ústřední idea díla Miloslava Kabeláče Neustupujte.

Brandenburku, mám ja na tě kulku,

abys nechodíval do Čech na cibulku. Gradace abys nechodíval „do Čech!“ Ve finále díla je hlavní tok Kabeláčovy hudby gradován jedinečnou citací husitského chorálu, který vyrůstal v povědomí výkladu dějin u Palackého ze stejného zdroje – ze staletého zápasu Čechů s jejich mocnějšími sousedy. Ktož jsú boží bojovníci jsou výtryskem těchto pocitů, a k nim se české myšlení stále vracelo v průběhu dějin.

Inscriptiones a magie

Milhaud vepsal do finále své 10. symfonie jméno státu, který mu v Americe přinesl útočiště – byl to Oregon a písmenům tohoto slova odpovídají výrazně uplatněné tóny ve finále; inscriptio, nápis, který má svou symboliku a skladatel nám ji prozrazuje v komentáři k symfonii. S. 243

Webern - Lyrická suita dešifrovat Tristan, písmena

Dvořáka a Martinů za poslední čarou

Smrt Dvořáka a Otilky - 1906:

Asrael anděl smrti, nen v bibli, vých. symbolika, prožitá bolest, citlivost i v korespondenci

Autobiografické odkazy - sebecitace

Rok po Asraelu O matince - puls srdce nemocného

Pohádka léta Mahler O Tod, komm sachte

Existuje vrstvení symbolů. Panofsky. V jejich vrstvách, podobných těm, které odkrývají v zemi archeologové , se pohybujeme od naší minulosti po přítomnost a anticipujeme jejich trendy i pro budoucnost. Praxe, to jest pohyb v trendu symbolické vrstvy, upevňuje významovou souvislost jednoho s druhým. Významová souvislost rozhoduje, že žluté barvě slunečnic u Gogha připisuje znalec specifický význam (souvislý, tj. kontextuální význam), který má jiný kontext než žlutá barva na semaforu a jiné dekódování symbolu. Vrstvy kontextuálních symbolů mají tedy svou hloubku, která začíná na povrchu (Ježíš na kříži pouze jako tělo, socha, dále vidí věřící, sochař, anatom). Čarodějnice v pohádce, v Rusalce, v Macbethovi – symboly kontextuální.

Sv. Pavel o sobě říká, že byl poslán zvěstovat evangelium (1K1, 17-18, ekum. př. ), aby „Kristův kříž nepozbyl smyslu.“ Kříž je mu tedy symbolem, který má smysl. Rozumějí mu ti, kdo jsou zasvěceni. Proto pokračuje: “Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse [tedy zasvěceným], je mocí Boží.“