1. Antické tradice

Předmětem hlubokého obdivu se však antické umění stalo až v období renesance, kdy kupř. architekti studovali Vitruviovo dílo a inspirovali se římskými stavbami, kupř. slavným Pantheonem. Malíři zase byli ovlivněni nástěnnými malbami, které byly v té době v Římě objeveny, a totéž platí o sochařích, kteří svébytně přetvářeli antické podněty. Dalším obdobím, kdy byly živě napodobovány antické, tentokrát především řecké vzory, je období klasicismu v 18. a na počátku 19. století. Mezi významné klasicistní sochaře patří Ital Antonio Canova a Dán Bertel Thorwaldsen. Hojně byla v této době napodobována i antická architektura - obdiv k antice vedl bavorského krále Ludvíka I. k výstavbě Mnichova v neoklasicistním slohu; pěkným příkladem klasicismu u nás je např. zámek Kačina. Antické umění má očividný vliv také v novější době - kupř. v sochařství lze o antické inspiraci hovořit u sochařů Josefa Václava Myslbeka či Jana Štursy.

Závěrem je nutno konstatovat, že výše uvedený přehled o způsobech zprostředkování antického dědictví v západoevropské kulturní tradici i o jeho přítomnosti v naší současnosti je nezbytně jen výčtem nejdůležitějších skutečností a zdaleka si nečiní nárok na úplnost. Některá témata musela vzhledem k nedostatku prostoru téměř zůstat stranou, kupř. působení antické filozofie či antické motivy v literatuře a výtvarném umění, jiná jsou jen stručně načrtnuta.