1. Antické tradice

Ve výčtu vlivů bychom mohli ještě dlouho pokračovat, omezíme se však na žánr, který je dnes asi z celé antické literatury nejvíce živý, a to na drama, tragédii a komedii. V našich divadlech jsou stále inscenována díla antických dramatiků, řeckých tragiků Aischyla, Sofoklea a Eurípida, jelikož v mýtických příbězích, které zpracovávali, postihli bytostné otázky lidské existence, které jsou stále aktuální. Uveďme jen Sofokleova Oidipa krále, který výborně vystihuje marnost lidského spoléhání na vlastní úsudek, křehkost jeho bytí, které je ovládáno silami, jež člověka překračují. Řady novodobých inscenací se dočkaly i antické komedie, zvláště oblíbené jsou kusy římského básníka Plauta. Málo uznání se na jevišti dostává římské tragédii, avšak nedávno vznikla výborná inscenace Senecovy Faidry v Divadle v Dlouhé. Antické divadelní hry či antické náměty inspirovaly mnohé novodobé umělce, zmiňme jen Williama Shakespeara či francouzské dramatiky Pierra

Corneilla a Jeana Racina. Jejich vliv však sahá až do moderní doby - již zmíněný Oidipús král inspiroval Igora Stravinského k oratoriu Oidipus rex na latinský text, Sofokleova Antigona zase mj. Josefa Myslivečka ke stejnojmenné opeře či francouzského dramatika Jeana Anouilha ke svébytnému zpracování tématu, Aristofanovi Ptáci zase českého básníka Jiřího Žáčka k vtipné kritice dohasínajícího předlistopadového režimu. Z výše řečeného vyplývá, že bohatým zdrojem inspirace byla antická mytologie, která poutala pozornost mnoha básníků, prozaiků, hudebníků, výtvarných umělců i filmových režisérů, kteří mýtické náměty leckdy používali jen jako východiska k vyjádření dobových obsahů, tak např. na obraze Osvobození Andromedy českého barokního malíře Michaela Willmanna v pražské Národní galerii je postava Andromedy alegorií lidské duše osvobozené Kristem - Perseem. Mytologické motivy byly plodným podhoubím nejen v antické literatuře, vzpomeňme jen Ovidiových Proměn, nýbrž i v nové době. Děl inspirovaných řeckými mýty je nespočet, a nelze se jimi na tomto místě zabývat. Lze jen konstatovat, že jejich znalost je důležitým předpokladem pro plné porozumění řadě děl novodobého umění, které z nich čerpá. Ne že by nebylo možno tato díla vnímat a reflektovat i bez znalosti jejich antického pozadí, seznámení se s ním však nesporně může přispět k hlubšímu pochopení mnoha děl v širších souvislostech evropského uměleckého vývoje.

Na okraj připomeňme i tu skutečnost, že antičtí bohové a hrdinové nejsou přítomni jen v umělecké

tvorbě, nýbrž že se s nimi setkáme ve vědě (narcismus, oidipovský komplex), že jsou podle nich pojmenovány planety (Venuše, Mars) či souhvězdí (Orion). Ozvuky antických bájí přežívají i v ustálených obratech, jako Achillova pata, Tantalova muka, danajský dar, jablko sváru a mnoha dalších.