1. Antické tradice

Jak již bylo řečeno, antická civilizace, vytvořená především Řeky a Římany, ale také hélénizovanými či romanizovanými příslušníky jiných starověkých národů, představuje relativně homogenní celek. Ve srovnání s jinými civilizacemi starověkého světa je pro ni příznačný ten rys, že jak v Řecku, tak v Římě vyrostla z drobných městských států, v nichž se všichni svobodní občané podíleli na správě věcí veřejných (polis, res publica). A právě tato okolnost ji výrazně odlišila od jiných starověkých civilizací, kde převládaly monarchie, které potlačovaly iniciativu obyvatel a činily z nich nástroje své vlastní vůle. Oproti tomu v antickém světě jsou důležitými faktory ve společnosti odpovědnost a nutnost samostatného rozhodování. ty vedly k rozvoji individualismu provázeného praktickým, racionálním myšlením i vyspělou duchovní a uměleckou tvorbou. To přispělo i ke vzniku politiky ve vlastním slova smyslu, to jest takové, kdy jeden názor nelze zcela oktrojovat bez ohledu na názory ostatních. Tento typ rozhodování o záležitostech politické pospolitosti vznikl v archaické době v Řecku v podmínkách, kdy v poleis neexistovaly tak propastné sociální rozdíly jako v orientálních despociích. Ostatně tento rys řeckého politického uspořádání, jehož vyvrcholením byla athénská demokracie, je stále živou součástí antické tradice.

Kořeny rozvoje antické kultury musíme hledat především v Řecku, musíme si při tom být ovšem vědomi toho, že sami Řekové byli v mnohém zavázáni starším kulturám Předního východu. Mezi důležité rysy řeckého ducha, které daly řecké kultuře její svébytný charakter a působily i v dalších dobách, patří především značná soutěživost, hovoříme o tzv. agonálním duchu řecké společnosti, jenž se projevoval ve snaze vyniknout nad ostatní. Jeho nejznámějším projevem jsou nesporně sportovní soutěže konané v Olympii, v Delfách i jinde. I zde nás Řekové velmi ovlivnili – byla obnovena tradice konání olympijských her.

Dalším význačným rysem je to, že v Řecku nenabyla zásadního vlivu kněžská vrstva a že v důsledku poznávání náboženských představ okolních národů během velké řecké kolonizace záhy došlo k zpochybnění tradičního mýtického obrazu světa a ke vzniku filosofického myšlení – i v této oblasti jsme dědici Řeků.

Řekové rozvíjeli i řadu literárních žánrů, jejichž tradice sahá až do současnosti. Též vytvořili umělecká díla, která se od dob renesance stala příkladem napodobování a byla velice obdivována.

Řekové přispěli zásadně k rozvoji umění a myšlení v řadě oblastí, Římané byli spíše jejich žáky -

ostatně již římský básník Horatius v jednom ze svých Listů, věnovaném císaři Augustovi, píše, že „ zdolalo zdolané Řecko zas drsného vítěze a své umění v rolnické Latium vneslo“ (Epist. II,1, 156 n.). Vyspělá římská kultura se tedy vytvořila především pod řeckým vlivem, leckdy byli Římané spíše eklektickými kompilátory, jako je tomu převážně ve filozofii, jinde dokázali na základě řeckých podnětů vytvořit svrchovaná umělecká díla, jako např. básníci Augustovy doby. Oblastí, v níž se tvůrčí duch Římanů - na rozdíl od Řeků - projevil naplno, bylo právní myšlení. Zásadní důležitost měla také myšlenka římského impéria (imperium Romanum), která se ukázala jako velmi inspirativní i v pozdějších dobách. Projevuje se v ní idea kulturního universalismu, která má ovšem kořeny již v helénistickém kosmopolitismu.