1. Antické tradice

Důležitou složkou antického dědictví jsou především oba klasické jazyky, řečtina a v ještě větší míře latina. Latina sehrála ve vývoji západní Evropy klíčovou roli - po celý středověk byla živým, vyvíjejícím se mezinárodním jazykem, především jazykem církve. Tento vývoj ustrnul s příchodem humanismu, který za vzor ustavil latinu Ciceronovy doby. I v dalších staletích byla latina jazykem vzdělanců, žila v církvi a na univerzitách, někde byla i úředním jazykem - v Uhrách do roku 1848. V dnešní době se již latiny aktivně takřka neužívá, přežívá mj. v universitních sponzích a diplomech či občas ve slavnostní liturgii katolické církve, jejíž úřední řečí stále zůstává. Živou znalost latiny udržují nepočetné skupinky nadšenců, kteří se sdružují v různých organizacích, které rozvíjejí i mezinárodní spolupráci. Existují i současní básníci, skládající své verše v latině, či překládající z národních jazyků do latiny - kupř. u nás Eugen Brikcius.

Význam latiny tkví i v tom, že je základem románských jazyků, italštiny, francouzštiny a dalších, takže její znalost může velice usnadnit zvládnutí těchto jazyků. Latinská slovní zásoba ostatně může napomoci i zvládnutí angličtiny, neboť se odhaduje, že přibližně 60 % běžné slovní zásoby angličtiny má původ v latině. Pro logickou přehlednost a přesnost gramatické struktury je latina také ideálním východiskem pro pochopení struktury moderních indoevropských jazyků a pro jejich osvojení.

Latina spolu s řečtinou jsou, aniž si to vždy uvědomujeme, stále přítomny v našem každodenním životě v jazyce, kterým mluvíme. Stačí se podívat do nějakého slovníku češtiny, kde je u jednotlivých výrazů uveden jejich původ, a zjistíte, že u mnohých z nich je v závorce uvedeno „z latinského“, resp. „z řeckého základu“, někdy je jedno slovo složeno z řecké i latinské součásti, např. automobil, kde 1. část pochází z řeckého slova autos, „sám“ a 2. část z latinského mobilis, „pohyblivý“. Slov řeckého či latinského původu zcela běžně používáme nespočet. Jako příklad nám mohou posloužit některá vybraná slova začínající písmenem „a“: z řečtiny: anonym, anekdota, aristokracie, aritmetika, autonomie, apatie, analfabet, akrobacie, akustika, amnestie, anachronismus, apoštol, akademie, archeolog; z latiny: absolvent, abstinent, asistent, abstrakce, absurdní, agent, agrese, akceptovat, asociace, autor, argument, advokát.

Oba jazyky jsou dále základem odborné vědecké terminologie řady oborů, jak humanitních, kupř. práva,

jazykovědy či filozofie, tak přírodních, např. medicíny, botaniky či zoologie. I sama jména většiny vědních disciplín jsou z nich odvozena – kromě výše uvedených sem patří např. filologie, astronomie, genetika, biologie, fyzika, religionistika, lingvistika, historie a řada dalších.