1. Antické tradice

Jako příklad si uveďme jazykovědnou terminologii, jejíž základy položili řečtí filologové a poté

převzali Římané – stále užíváme pojmy konjugace, deklinace, syntax, fonetika, gramatika, nominativ, imperativ, indikativ, infinitiv a řadu dalších.

Zejména v přírodních vědách jsou tyto pojmy vytvořené na základě latiny a řečtiny základem systematické taxonomie, s níž mohou pracovat odborníci, kteří hovoří různými národními jazyky.

Na okraj zmínky o odborné terminologii jen krátce připomeňme, že dodnes si svoji platnost podržely

některé objevy antických vědců, jako příklad nechť poslouží stále ve školách probírané poučky, jako např.

Archimédův zákon, Pýthagorova věta a Eukleidovy věty.

Latinského původu je i řada zkratek, jichž se stále užívá, jako např. A.D., tj. Anno Domini, c.v., tj.

curriculum vitae, l.c., tj. loco citato, s.v., tj. sub voce, P.S., tj. post scriptum, a mnoho dalších. Rovněž akademické tituly u nás i ve světě jsou odvozeny z latiny, např. JUDr., tj. iuris utriusque doctor, h.c., tj. honoris causa, CSc., tj. candidatus scientiarum, RNDr. rerum naturalium doctor atd. Dodnes používáme vedle arabských také římské číslice. Ve většině evropských jazyků přežívají v pozměněné podobě také jména latinských měsíců, kupř. Ianuarius v angl. January, ve franc. janvier, v něm. Januar, či jména dnů v týdnu, kupř. dies Saturni, v angl. Saturday.

I celá řada dalších slov, která jsou běžnou součástí našeho slovníku, má antický původ, např. mecenáš odvozený od štědrého podporovatele umělců a Augustova přítele C. Cilnia Maecenata, mausoleum odvozené od kárského vládce Maussóla, museum nazvané podle alexandrijského Múseia, chrámu zasvěceného Músám, či vandalismus pojmenovaný podle germánského kmene Vandalů, kteří vyplenili Řím. Stále se - byť i v omezené míře - udržuje znalost různých latinských obratů a sentencí, jako např. de facto či nihil novi sub sole (nic nového pod sluncem), status quo, terminus ad quem.

Řeckého nebo latinského původu je i řada křestních jmen, jejichž jsme nositeli. Patří mezi ně i velmi rozšířená jména, jako Petr (z řec. petra – skála), Pavel (z lat. paulus – malý), Filip, Kryštof (řec. Christoforos, tj. ten, který nese Krista), Agáta (z řec. agathos - dobrý), Nikola (souvisí s jménem Níkoláos, které má českou podobu Mikuláš) či Barbara (vl. cizinka), i jména dnes méně užívaná, jako Alexandr (tj. ten, který brání muže), Julius, Felix, Emil (z lat. rodového jména Aemilius), Teodora a mnohá další. Z mnoha těchto jmen je patrné prolínání antické a křesťanské tradice

Antickým dědictvím jsou i písma, jichž v Evropě užíváme. Řekové převzali svou alfabétu nejspíše od Foiničanů v syropalestinské oblasti. Ta měla ve svých počátcích více variant, jež lze zjednodušeně rozdělit na východo - a západořecké. V řeckém světě se postupně stala závaznou attická varianta patřící do východní skupiny. V ní znak psaný jako naše iks měl fonetickou hodnotu kh, resp. ch, tj. písmeno chí, a v této fonetické hodnotě přešel z alfabéty do písem evropského východu, mj. do ruské azbuky. Tentýž znak měl v západořeckých variantách hodnotu ks a právě Chalkiďané z Euboje, kteří tohoto typu užívali, přinesli v archaické době svou variantu do Itálie a od nich - nejspíše přes Etrusky - se stala základem latinky, písma, jež nám dodnes slouží. Antické dědictví silně působilo i svým obsahem myšlenkovým a uměleckým. Zjednodušeně řečeno, antický odkaz můžeme rozdělit do dvou základních skupin, z nichž prvou tvoří antické písemné památky, druhou pak památky hmotné kultury, které nám odhaluje klasická archeologie - mezi nimi jsou z hlediska další recepce nejdůležitější vyspělá díla antické architektury, sochařství a malířství (zvl. vázového).