1. Antické tradice

Některá tato úsloví mají svůj původ v antických dějinách, kupř. Pyrrhovo vítězství či Dámoklův meč. Také díla antických historiků, autorů biografií a politických myslitelů byla velmi vítaným zdrojem poučení a inspirace. Mnohé příběhy z děl řeckých a římských historiků našly umělecké ztvárnění v různých žánrech, vzhledem k nedostatku času uveďme jen některé Shakespearovy hry na antické náměty (Coriolanus, Antonius a Kleopatra, Periklés aj.).

Antické dějiny však neinspirovaly jen umělce, nýbrž také politické myslitele, státníky a politiky, kteří

často hledali vzory v minulosti. Již v době renesance byla římská republika pokládána za prototyp ideálního státního zřízení, kupř. u Machiavelliho, později - jak jsme se již zmínili - rovněž v době Velké francouzské revoluce. V 19. století byla zase velice oceňována athénská demokracie jako období vrcholného rozkvětu antického světa a dlouhou dobu bylo přehlíženo období helénismu. To odpovídalo dobové politické situaci, kdy snahy o politickou liberalizaci společnosti vedly k odporu k monarchistickému státu. Proto byl oceňován statečný boj Řeků za svobodu proti králi Filipovi Makedonskému, ztělesněný především řečníkem

Démosthenem, jehož řeči proti Filipovi se staly příslovečnými - pojem filipika přenesl do Říma Cicero, když ostře vystupoval proti Marku Antoniovi. Filipika se pak stala označením ostře polemické řeči i v nové době - kupř. Jan Blahoslav obhajoval ve Filipice proti misomusům nutnost vzdělání proti jeho odpůrcům v Jednotě bratrské. Politické poměry v antice byly inspirativní i v jiných dobách, včetně naší současnosti, kdy si pro nás stále udržuje svůj význam antická demokracie. Ta pro nás nemůže být přímým vzorem, neboť v poměrech moderních národních států lze sotva uplatnit demokracii přímou. Leckdy došlo i k zneužití antiky, jako v případě nacistické třetí říše, která své rasové teorie promítala i do minulosti a ideálním vzorem se pro ni stala Sparta. Na závěr tohoto oddílu je třeba vzpomenout toho, že velká část moderní politické a politologické terminologie pochází z antiky - všichni běžně používáme slov jako monarchie, oligarchie, politika, diktátor a řady dalších. Jen na okraj je třeba připomenout zásadní význam římského právního myšlení pro konstituování práva ve středověké i novověké Evropě.

Vedle čistě politických idejí působily na další evropský vývoj také obecně platné etické normy a hodnoty, zprvu především římské republikánské ctnosti (virtus, pietas), myšlenka obecného lidství humanitas propagovaná v antice stoiky, později se jako vzor uplatňovaly obdobné hodnoty v řeckém rouchu - ideál všestranně rozvinuté osobnosti po stránce duševní, mravní i tělesné označoval pojem kalokakathie, vzniklý spojení slov kalos, krásný, a agathos, dobrý. Tento ideál má kořeny v aristokratickém prostředí, avšak došel v řeckých poleis obecného rozšíření. K jeho dosažení bylo třeba pečlivé a všestranné výchovy, řecky paideia. Tento antický ideál ovlivnil Miroslava Tyrše, spoluzakladatele Sokola. V podobném duchu byla vedena na sklonku 19. století snaha obnovit tradici antických olympijských her, spojená se jménem Pierra de Coubertina. Velmi silný vliv na vývoj evropského výtvarného umění mělo antické sochařství, malířství a architektura. Pod vlivem římské architektury se vytvořil ve středověku románský sloh s typickou basilikou.