A 06 - Migrace ve 20. stol

A 6) Migrace ve 20. století jako problém i pozitivní jev

Zahraniční migrace a její příčiny

Zahraniční migrace, tedy pohyb lidí přes hranice států, je relativně novým jevem. Její existence souvisí se vznikem národních států v 16. a 17. století, kdy budování státu souviselo s vytvářením centrální vlády, s definováním státního teritoria a s výběrem daní – tehdy se také začala objevovat praxe připoutávat populace k určitému teritoriálnímu celku, pro něž byla typická určitá forma vládnutí. Nicméně instituce národnosti a státní příslušnosti jakožto základní atributy moderního národního státu, se plně vyvinuly teprve v 19. a 20. století. Souvisely s válečnictvím, povinnou vojenskou službou a se zdokonalením daňového systému. V důsledku moderního válečnictví, které začalo stavět příslušníky jednoho národa proti druhému, začala také sílit idea nacionalismu a příslušnosti k určitému národu a státu. V průběhu 19. století a na počátku 20. se ustanovil systém pasů, víz a hraničních kontrol. Hranice začaly být uzavírány vůči cizím státním příslušníkům, obzvlášť vůči těm, kdo byli považováni za nepřítele národa a státu.

Ačkoliv stále platí, že většina lidí na tomto světě prožije celý svůj život na místě, v němž se narodila, je zřejmé, že díky permanentně se zvyšujícímu celkovému počtu obyvatel Země se budou počty lidí hledajících obživu a místo k žití mimo hranice domovské země zvyšovat. A právě tento zvyšující se počet imigrantu způsobuje, že mnozí sociální vědci vyjadřují z tohoto fenoménu velké obavy. Někteří dokonce tvrdí, že zvyšující se mezinárodní migrace vytvoří vážnou hrozbu mezinárodní stabilitě a bezpečnosti, neboť je produktem sociální a ekonomických sil, které se jakoby vymykají kontrole států a společenství. Již dnes se v některých západoevropských státech vyvolává samotná existence cizinců xenofobií a nacionalistické politické reakce – ty se mohou v důsledku zvyšujícího se přílivu nechtěných imigrantů, utečenců a žadatelů o azyl ještě prohlubovat, čímž se mohou postarat o politickou destabilizaci.

Ne všichni odborníci s takovou konceptualizací migrace souhlasí a jako protiargument uvádějí jednoduchou otázku. Pokud následky imigrace tak devastující, jak je potom možné, že mnohé státy ochotně přijímají poměrně značné počty imigrantů?

Zahraniční migrace se uskutečňuje jako emigrace, to je vystěhování ze země a imigrace, přistěhování. Imigrace má podobu jednak legálního, ale také ilegálního přistěhování, dále podobu utečenectví a žádostí o azyl.

Z velmi obecného pohledu lze migraci chápat jako pohotovou reakci (adaptaci) na vzniklý nedostatek v místních zdrojích způsobených populačním přírůstkem. tato reakce není ovšem náhodná – lidé se nestěhují jen tak, kam je nohy či dopravní prostředky zanesou, ale ve svém stěhování se řídí určitými pravidly. Řečeno jinými slovy, migrace je, jako každé jiné lidské chování, vysoce strukturováno, má své vzorce.