A 06 - Migrace ve 20. stol

Značné počty nekvalifikovaných imigrantů (často ilegálních) mohou odradit zaměstnavatele od investic do moderních technologií. Ukazuje se např., že produktivita firem v Kalifornii produkující rozinky je mnohem nižší, než by mohla být, neboť po ruce jsou vždycky ilegální mexičtí pracovníci. Podobné firmy v Austrálii jsou mnohem produktivnější, neboť nedostatek ilegálních sezónních dělníků přinutil místní podnikatele, aby hrozny pěstovali ne na jednotlivých hlavách vinné révy, ale na tzv. vysokém tažení (na drátech), které umožňuje mechanickou sklizeň.

Ačkoliv ekonomické důvody patří k těm nejsilnějším motivům k migraci, je jednou z nelogičností migrační politiky vyspělých zemí, že imigranti, přicházející do země z pracovních důvodů, jsou obvykle v menšině ze všech těch, kdo do země přišli legálně. Většina zemí totiž přijímá imigranty z důvodů, které s prací nemají nic společného – přijímá totiž uprchlíky, žadatele o azyl a imigranty přicházející z rodinných důvodů (sňatek, sjednocení rodin).

Ekonomické analýzy imigrace přinášejí podklady pro konstatování, že u ekonomických migrantů dochází k příznivému samovýběru z hlediska vlastností nezbytných pro uplatnění se na trhu práce v hostitelské zemi.Řečeno jinými slovy to znamená, že ti, kdo migrují, jsou obvykle schopnější, agilnější, podnikavější a celkově příznivěji jiní než ti, kdo nemigrují a zůstávají ve své zemi. Při jednom testu se ukázalo, že tato příznivá selektivita už platí méně pro ty imigranty, kteří odcházejí ze svých mateřských zemí z neekonomických důvodů: uprchlíky, osoby migrující z politických důvodů, rodinné příslušníky, migranti krátkodobě pobývající a ilegální migranti. Čím jsou migranti díky svému příznivému samovýběru úspěšnější, tím jednodušeji se také včlení do prostředí hostitelské země a tím pozitivnější bude jejich vliv na ekonomiky a společnost v hostitelské zemi.

Proti tomuto pozitivnímu náhledu ovšem stojí úvahy o vlivu sociálního státu na migraci. Samotná existence rozvinutého sociálního státu se stala mohutným faktorem přitahujícím migraci, neboť způsobila změnu v samém jádru kalkulace potenciálního migranta. Před jeho existencí se k zahraniční migraci odhodlali pouze ti, kdo měli šanci, že v zemi, do níž chtějí emigrovat, naleznou práci a uplatnění. Štědrý sociální stát tuto základní rovnici uvažování změnil a k migraci se nyní odhodlávají i ti, kdo mají nízkou úroveň lidského kapitálu – stěhování riskují, doufajíce, že přinejhorším se o ně postarají široké sítě sociálního státu hostitelské země.

Masivní příliv imigrantů ze třetího světa může dle některých názorů představovat ekonomickou hrozbu, protože zásadním způsobem proměňuje sociální strukturu společnosti: ze struktury podobného diamantu se silnou střední třídou ji mění na strukturu přesýpacích hodin s velkým počtem majetných na vrcholu a s ještě větším počtem nemajetných na spodku. Střední třída je zatlačena na minimum, což vytváří sociální a ekonomické podmínky, které nejsou pro kapitalistické demokracie zdravé. Ty země, které se odhodlají začít využívat imigrantů jakožto pracovní síly, začínají ustanovovat systém, který by umožnil nalézt a podporovat pozitivní vlastnosti potencionálních imigrantů. Většinou přijímají kanadský (původně se jedná o australský) bodovací systém, v němž se nejvíce oceňuje kvalifikace, vzdělání, znalost jazyka a mladý věk (chystají se na něj v Německu, Velké Británii a rovněž i u nás). Tento systém je ovšem v řadě zemí zatížen mnoha byrokratickými aspekty a tím zdlouhavostí celého procesu.