C 01 - Vznik samostatného československého státu

14.10.1918 E. Beneš po dohodě s T.G. Masarykem ohlásil vytvoření prozatímní čs. vlády. Po samostatné armádě vznikla tedy i vláda a diplomatické zastoupení čs. státu. Bezprostředně čs. prozatímní vládu uznala Francie, další státy následovaly v druhé polovině října. 18.10.1918 následovala již zmíněná Washingtonská deklarace a ženevské setkání čs. politiky. 14.11. obdržel pak E. Beneš jako ministr zahraničí čs. státu pozvání na konferenci vítězných dohodových států jednajících o podmínkách příměří s R-U. Československo bylo mezinárodně uznáno nejen za stát existující, ale i vítězný.

1. Nejvýznamnější postavou posledních pokusů se stal zemský místodržitel v Čechách, aristokrat a český Němec, kníže František Thun-Hohenstein.↩

2. Ukrajinská obec Zborov se stala místem prvního samostatného bojového vystoupení čs. legií v 1.sv.v. V rámci ruské ofensivy zde 2.7. zaútočila Čs. střelecká brigáda na postavení rak-uher. armády a v krátkém časovém úseku nečekaně dosáhla značného úspěchu. Bitva u Zborova je tak právem označována za bod zlomu v čs. odboji, neboť čs. vojenská akce v Rusku potvrdila oprávněnost své existence a otevřela cestu k výstavbě dalších čs. vojenských jednotek. Zborovská akce byla připomínána po celou dobu trvání první republiky.↩

3. Do této doby čeští političtí představitelé (tj. poslanci říšské rady) vyjadřovali loajalitu vůči císaři a vládě, důvodem byly obavy z represí. R. 1917 se proti této praxi postavili čeští spisovatelé, kteří vydali manifest, v němž žádali svou politickou reprezentaci, aby hájila zájmy svého národa, nikoliv Vídně, tento stav totiž mj. též komplikoval postavení T.G. Masaryka v emigraci.↩

4. Situaci vyhrocuje i strádání, drahota a hlad v zázemí (potraviny i zboží jsou odčerpávány pro potřeby armády).↩

5. V NV byli zástupci předválečných politických stran. Připravoval se v případě potřeby (převratu) převzít moc ve státě a udržet zde pořádek. Dále vznikla Socialistická rada, která byla složena z představitelů dvou domácích socialistických stran (tj. sociální demokracie a národních socialistů), částečně spolupracovala s NV; na 14.10.1918 vyhlásila generální stávku jako výraz protestu proti vyvážení potravin ze zbídačené země (viz dále).↩

6. Ženeva. Delegaci tvořili K. Kramář, V. Klofáč, Fr. Staněk, G. Habrman, Ant. Kalina, Př. Šámal (hlava Maffie), J. Preiss (řed. Živnobanky) a K. Svoboda (řed. Agrární banky). Setkali se se zástupci emigrace vedenými E. Benešem. Na svém programu se sjednotili ve slavnostním prohlášení. Domácí představitelé respektovali zahraniční linii. Shodli se na formě republiky (pro monarchii byl jen K. Kramář), což bylo vysloveno již ve Washingtonské deklaraci → „buržoazně demokratická republika, zahraničně politicky orientovaná na západní Evropu“. Ženevská porada přijala rozhodnutí i o konkrétním personálním obsazení vedoucích funkcí. Měly být rozděleny mezi představitele politiky zahraniční i domácí. Masaryk byl určen za prezidenta republiky, Kramář ministerského předsedu, Beneš min. zahr. věcí, Štefánik min. národní obrany (války), dále ve vládě Rašín (finance), Šámal (vnitro), Švehla (zemědělství), Klofáč (teritoriální obrana), Soukup (spravedlnost), Habrman a Staněk (veřejné práce a vyučování). Budou ještě tři slovenští ministři – Ivanka, Hodža a Šrobár. Vcelku mělo být 14 ministrů, z nichž bude jeden Němec k hájení zájmů Němců v Čechách.

   Na ženevských poradách byl dohodnut způsob převodu moci z rukou státu rak.-uherského do rukou nového čs. státu. S výjimkou základních ústavních zákonů, tj. určujících formu státu, měly všechny dosavadní zákony zůstat v platnosti. Na Slovensku měly být zákony uherské nahrazeny zákony rakouskými. V platnosti měla zůstat rovněž všechna válečná hosp. ustanovení a instituce. V den vyhlášení měl být zastaven veškerý vývoz a dovoz (krom dovozu surovin). Ceny měly být státně regulovány.

   V měnové oblasti se předpokládalo zřízení národní banky, která by zajistila oddělení od rakousko-uherské měny nejdříve okolkováním rakouských bankovek, později vydáním nové valuty. Akciové společnosti, které podnikaly na území čs. státu, měly být donuceny přenést sem i svá sídla.

   Skutečně tato linie, která předpokládala, že nový čs. stát převezme váleč. Hospodářství státu rakouského a „nacionalizuje“ je, se uskutečnila. Rakouské hosp. centrály pro české země byly přeměněny v hosp. centrály čs. státu. Čs. stát čekala pozemková reforma, postátnění zbrojního průmyslu a dolů aj. Dohodnuté záměry měly zabránit sociálním otřesům.↩

7. Vydána 27.10.1918 po zhroucení rakouských vojenských pozic na ital. Frontě (na Piavě). Tento poslední pokus o záchranu monarchie se skutečnosti stal signálem k národně osvobozovacím akcím a zjednodušil rozpad R-U.↩

8. A jedna odlehčující historka: Jako první však vyhlásil veřejně český stát katolický kněz a agrárnický poslanec ThDr. Isidor Zahradník (1864-1926), který „spal na nádraží v kanceláři vrchního železničního inspektora, kde se dozvěděl o odvážení policejních archiválií z Prahy. A ráno šel do NV“. Cestou náhodou potkal průvod manifestantů, který ho jednoduše, jakožto známou osobnost „vzal na ramena“ a nesl dál (ne moc dlouho, protože byl celkem těžký). K onomu prohlášení pak došlo u sochy sv. Václava.↩

9. Čl.1.Státní formu čs. státu určí Nár. shromáždění ve srozumění s Čs. nár. radou v Paříži. Čl.2.Veškeré dosavadní zemské a říšské zákony a nařízení zůstávají prozatím v platnosti. Čl.3.Všechny úřady samosprávné, státní a župní, ústavy státní, zemské, okresní a zejm. i obecní jsou podřízeny Národnímu výboru…Čl.4.Zákon tento nabývá platnosti dnešním dnem.Čl.5.Nár. výboru se ukládá, aby tento zákon provedl.↩

10. Čs. vláda tím chtěla posílit slovanský prvek ve skladbě obyvatel nového státu.↩

11. Kromě sporů o hranice s Německem a Maďarskem se r. 1918 objevil problém Těšínska, tj. spor s Polskem. Poláci asi na týden vojensky Těšín obsadili, ale pod tlakem čes. vojenských sil opět ustupují; Těšínsko bylo rozděleno mezi oba státy. To by ale mělo být lépe ještě v jiné otázce…↩

12. Toto je datum z knihy J. Galandauera, Z. Kárník uvádí 8.8.1918, stejný jednodenní posun se opakuje i u uznání ČSR vládou USA (tj. 2.9./ 3.9). Za tyto nesrovnalosti se omlouvám, nicméně jsem z toho asi stejně chytrá jako vy.↩