C 01 - Vznik samostatného československého státu

Po částečné mobilizaci přestoupila čs. armáda na jihu na některých místech demarkační čáru do „země nikoho“. Ale v květnu 1919 přešla maďarská Rudá armáda do ofensivy a začala obsazovat východní a střední Slovensko. Za této situace bylo nemožné, aby ČSR obsadila Podkarpatskou Rus10, která jí měla dle předcházejících úmluv náležet (pův. souč. Uher. království). Již 6.6. předal V. Šrobár její správu armádě, která tu pod francouzským velením nastolila vojenskou diktaturu (trvala formálně až do 9.1.1922, ve skutečnosti ještě déle).

Čs. armáda nebyla schopna náporu Maďarů čelit a opět musel zasahovat z Paříže Beneš. Dohoda nejprve vydala nótu, žádající o zastavení maď. postupu. Béla Kun, vůdce maď. sovětů, reagoval pokynem založit okamžitě Slovenskou sovětskou republiku, a tak jakoby oddělit slovenskou „socialistickou revoluci“ od maďarské. Stalo se 16.6. v Prešově, prvním min. předsedou byl Čech Ant. Janoušek a proklamace záměrně mluvila o slovenské republice jako o „samostatné“. Československo reorganizovalo armádu a do čela byl postaven franc. generál Maurice Pellé. Až tvrdý postoj diplomacie z Paříže však učinil všemu konec – bylo uzavřeno příměří a Rudá armáda musela do 5.7.1919 Slovensko vyklidit. O 2 dny později bylo dokončeno jeho obsazení čs. vojskem. Slovensko tím bylo napevno připojeno, čímž bylo také dokončeno založení československého státu.

Až na některé menší hraniční problémy se ujal moci na území, které si diplomaticky vymohl a vojensky byl schopen obsadit. Formálně vzato, ani to nebyla pravda. Na základě úmluv, jež uzavřel Masaryk ve Spojených státech s rusínskými emigranty, a po rozhodnutí Dohody měl být konsolidován nejzazší výběžek střední Evropy tím, že krásná, ale katastrofálně zaostalá země Podkarpatská Rus (Zakarpatská Ukrajina), ovládaná dosud Maďary, bude předána jako autonomní území do správy Československa.

Je jisté, že nemůžeme nahlížet na akt založení samostatného čs. státu jako na jeden převrat – a to český – 28.10.1918, ale min. na převraty tři → český, německý a slovenský (+ příp. maďarsko-sovětský pokus)11. Je tedy jasné, že založení státu byl proces, nikoli dějinný okamžik. Proces dramatický, rozporný a dokonce i krvavý – vzdálený pražské rozjásané idyle. Skrýval v sobě existenční problémy. Především se však ukázalo, že český převrat pronikal vítězně všemi dalšími. To vše za diplomatické a zčásti i vojenské pomoci Dohody.

Formující se čs. státní moc chtěla a musela vystupovat revolučně, se zbraní v ruce a diktátorsky (proti něm. nacionálním odpůrcům v pohraničí, nacionálním a sociálně revolučním na Slovensku…). Již průběh převratů rodícího se čs. státu naznačoval, že rodící se státní moc ČSR chce být parlamentárně demokratickou, že ji ale napřed čeká budoucnost čs. národně revoluční diktatury. Vůdci národa si toho byli dobře vědomi, jen nikdo nevěděl, jak dlouho to bude trvat a kdy bude možné stát v pravém slova smyslu parlamentarizovat.