C 01 - Vznik samostatného československého státu

30.5.1918 vznikla v Pittsburgu tzv. Pittsburská dohoda, v níž se představitelé českých a slovenských celků v Americe spolu s T.G. Masarykem vyslovili pro vznik státu, kde mělo mít Slovensko velkou autonomii (mocnosti neměly zasahovat do vnitřního dění) → Češi a Slováci chtějí mít dobrovolně společný stát.

Je zajímavé si všimnout, že rozmach lidového a národního hnutí probíhal v době, kdy se Německo vzepjalo od vypuknutí války k největšímu náporu, který měl donutit Dohodu ke kapitulaci (série ofenzív…, ale pak nastal ústup). Obecně se počítalo s koncem války někdy na jaře 1919, pak ale nastal nečekaně rychlý pád. Dohodové mocnosti tehdy definitivně ztratily důvěru v možnost reformovat habsb. monarchii k její původní funkci v evropské politice. Mělo-li být Německo na hlavu poraženo, pak se nad habsb. monarchií musela úplně zavřít voda. A to byla šance pro čs. zahraniční odboj.

Bouřlivě se vyvinuly události v Rusku. Když v lednu 1918 rozehnala bolševická vláda Ústavodárné shromáždění, armády Ústředních mocností začaly obsazovat Pobaltí a Ukrajinu a jednání v Brestu Litevské spělo k uzavření míru s Německem a R-U (březen 1918), bylo zřejmé, že pro čs. legie není v Rusku místo. Jenže cesta na západní frontu přes evropské Rusko nepřipadala v úvahu. Byla vytyčena trasa přes celou Sibiř do Vladivostoku a odtud loďmi kolem světa zpátky do Evropy. Navíc i sovětská vláda vymínila, že legie budou odzbrojeny. Vedení pobočky Československé národní rady instruovalo legie k neutralitě mezi bojujícími stranami, ale postrádalo už pevné Masarykovo velení. Masaryk totiž 8.3.1918 odjel z Moskvy, za měsíc byl v Japonsku a na konci dubna v USA. Byl přesvědčen, že právě tam se bude nejvíce rozhodovat o tom, podaří-li se československý stát ustavit nebo ne. V květnu 1918 však došlo mezi legiemi a vracejícími se německými a maďarskými zajatci ke konfliktu, který nakonec vedl k povstání a rozhodnutí legií prosadit si cestu Sibiří „vlastním pořádkem“. Tak se shodou okolností staly legie první protibolševickou jednotkou počínající občanské války a brzy dosáhly nemalých úspěchů. Dohoda chtěla legie využít nejen proti bolševikům, ale i k obnovení východní fronty; v praxi však nic neudělala a domácí protibolševistické síly také ne. Tak legie postupně ztrácely jednu pozici za druhou, odmítly se bojů účastnit a soustředily se na dosažení Vladivostoku a nasazení na západní frontě. Stále však byly jedinou jednotkou, na kterou bylo v chaotickém Rusku spolehnutí, a proto jejich vystoupení patrně nejvíce ze všeho vedlo i k diplomatickým úspěchům čs. emigrace. Poslední legionář odjel ze Sibiře však až r. 1920.

Mezinárodní uznání: 26.6.1918 Masaryk adresoval americkém min. zahraničí Robertu Lansingovi memorandum, usilující o změnu Wilsonova stanoviska z 8.1.1918 (tj. udržení habsb. soustátí). Již 29.6.1918 uznal francouzský min. zahraničí Československou národní radu za „první základ příští vlády československé“, což Benešova diplomacie všemožně využívala. Až 8.8.1918 se dostavil další úspěch, když totéž prohlásila britská vláda. S tím šlo i uznávání legií za samostatnou armádu a „československého národa za spojenecký“. Konečně 2.9.1918 uznaly USA Československou národní vládu jako „vládu de facto“.