C 01 - Vznik samostatného československého státu
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Zahraniční odboj a domácí politika na cestě k 28. říjnu 1918
O 1.sv.v. více v jiné otázce, já jen připomenu, že zejména českým Němcům díky ní vyvstaly „velkoněmecké“ naděje na konečné uspořádání vztahů s Čechy podle jejich představ, v nichž střední Evropu ovládali Němci. Nástrojem německého „tlaku na východ“ (Drang nach Osten) se stal plán tzv. Mitteleuropy pod německou nadvládou. Pro Čechy tak naopak znamenala konec nadějím na řešení české otázky s Rakouskem a v Rakousku. Rakouští a zvláště čeští Němci nechtěli už s Čechy jednat – dohodnout se hodlali jen s vládou a Čechům pak chtěli „vyrovnání“ vnutit.
V zásadě byl vznik ČSR připraven těmito akcemi:
diplomatickou aktivitou 1. čs. zahraničního odboje
vojenskými úspěchy čs. legií
rozkladem Rakousko-Uherska
aktivitou domácích činitelů
Teď ale postupně:
Rozdělení české politiky na loajální a protirakouskou
Vrchní vojenské velitelství začalo na Čechy vyvíjet nátlak. Mnoho osob bylo pozatýkáno (V. Klofáč), byly zastaveny časopisy a někteří byli odsouzeni k trestu smrti (K. Kramář, A. Rašín). Na Velikonoce 1916 se rakouští Němci sjednotili na programu, kterým definitivně řešili „českou otázku“. Byl to plán definitivní likvidace českých státních práv a postupné germanizace Českých zemí. Monarchie se tak zcela vzdala ochranné role pro své jednotlivé národy. Teprve nyní mohl a zároveň musel přijít zásadní obrat české politiky proti Rakousku. Pokračovat v předválečné politice již nebylo možné. T.G. Masaryk nejprve sondoval, jaké má monarchie s Čechy další plány a na přelomu let 1914-15 odešel ze své cesty do Itálie do emigrace. Rozhodl se pro organizaci zahraničního protirakouského odboje a snažil se získat další spojence (sám reprezentoval tzv. realisty). První prohlášení odboje bylo učiněno 14.11.1915 jménem Českého komitétu zahraničního, který Masaryk založil („Usilujeme o československý stát.“). Pro činnost v něm získal i slovenské krajany žijící ve státech Dohody.
V českých zemích vybudovala Masarykova emigrace spikleneckou organizaci, jež s ní měla udržovat spojení a dodávat zprávy užitečné dohodovým mocnostem. Vžil se pro ni název Maffie, či Česká Maffie, a spojení s ní zajišťoval až do 1.9.1915, kdy musel také emigrovat, především Edvard Beneš (další členové např. Alois Rašín, Přemysl Šámal). K dosažení cíle bylo ještě daleko, vše záviselo především na situaci na frontách, a tam bylo zejm. Německo úspěšnější než vojska Dohody.
Většina českých politiků vyčkávala a netajila se oprávněným pesimismem. Očekával se alespoň dílčí úspěch centrálních států a ani v případě jejich porážky nikde nebyla zaručena likvidace rakouské monarchie, která dosud působila ve střední Evropě jako stabilizační faktor. Masarykův postup proto mnozí považovali za hazard, který si nemohou oni, zástupci velkých politických stran, dovolit. Soustředili se na to, aby válku Češi přežili s co nejmenšími ztrátami a zachovali si síly pro boj o poválečné uspořádání.