C 01 - Vznik samostatného československého státu

Na největší potíže narážela organizace legií v Itálii, která byla ve sporu s jihoslovanským odbojem. Uznány tu byly až v březnu 1918, brzy se však legionáři osvědčili, neboť svými kvalitami nemálo předčili italské vojáky. Byli nasazováni na nejtěžší úseky (např, boje o Doss Alto, září 1918) a frontovou špionáž. Když byli zajati, nechávalo je rakouské velení ihned za frontou demonstrativně popravovat. Ve Francii sváděly čs. legie krvavé boje, např. u Terronu a Vouziers, ještě v posledních říjnových dnech 1918.

Definitivně však nebylo rozhodnuto ještě na prahu podzimu 1918. 14.10. vyhlásily čes. socialistické strany generální politickou stávku, jež byla sice formálně namířena proti vývozu potravin ze země, ale ve skutečnosti měla politický význam. Jenže se ukázalo, že stát a jeho aparáty, zvl. armáda, jsou ještě schopny generální stávce čelit. Situace ještě vznik samostatného státu neumožňovala. E. Beneš v emigraci ohlásil, že již 26.9. byla ustavena Prozatímní československá vláda v čele s Masarykem (Beneš – min.zahr., Štefánik – min. vojenství). Toto antedatování mělo svůj smysl. R-U totiž konečně požádalo o mír a Dohoda stále neposílala odpověď. 16.10. byl publikován císařský manifest, který sliboval národům autonomii – ovšem při zachování dualismu, takže nevyhovoval ani čs. deklaraci z 30.5.1917. Čekalo se na rozhodující Wilsonovo slovo, jakožto zprostředkovatele mírových jednání. Masaryk vydal 18.10.1918 Washingtonskou deklaraci, ve které (v odpověďi nabídce R-U) načrtl zásady nového čs. státu v ryze americkém stylu – měl být republikou, zaručující svým občanům všechny svobody, měl nahradit armádu milicí, odloučit církve od státu, chránit menšiny, dát plná práva ženám, realizovat právo občanského referenda atd. 18.10. odpověděl i Wilson na nabídku R-U → národy se dle něho nyní musí samy rozhodnout, zda je návrhy R-U uspokojí.

20.10.1918 císař a vláda (nyní byli ochotni k řadě ústupků, aby udrželi monarchii) povolili delegaci Národního výboru československého, aby se vypravila do Ženevy6 a jednala se zástupci zahraniční akce o uspořádání poválečných poměrů. 21.10. se ustavilo z německých poslanců Předlitavska prozatímní národní shromáždění Německého Rakouska – Deutschösterreich (zahrnující všechna něm. území vč. Českých zemí), a zahájilo tak „rozpuštění“ starého mocnářství. 24.10. zahájila italská armáda generální ofenzívu a 29.10. R-U požádalo o příměří. Téhož dne Uhry proklamovaly v poměru k Rakousku pouze personální unii. 25.10. přijal deprimovaný císař Václava Klofáče, aby se ujistit, že Češi nemíní provádět krvavou revoluci. Stejného dne byla ve Vídni instalována nová vláda pacifisty Heinricha Lammasche, která již 26. a 27.10. přišla s programem přestavby mocnářství (vnitřně i mezinárodně). 26.10. se zbylí domácí vůdci české politiky, agrárník Antonín Švehla, státoprávní demokrat Alois Rašín, český socialista Jiří Stříbrný a českoslovanský sociální demokrat František Soukup usnesli převzít 28.10. do správy Národního výboru československého Obilní ústav v Praze a tím zásobování v zemi.