C 01 - Vznik samostatného československého státu

Diplomatické úspěchy zahraniční akce byly v té době skrovné. E. Beneš např. za úspěch i v příp. válečného patu považoval instalaci trialismu v R-U → mezi domácí a zahraniční politikou nemůžeme spatřovat rozpor. Vše zvrátil chaotický vývoj v Rusku → 7.11.1917 došlo k nastolení vlády bolševické strany. Na druhé straně se na italské frontě nečekaně zdařila ofenziva rak.-uher. vojsk, kde musely Italy rychle zachraňovat fr.-angl. posily. Bolševici pak v březnu 1918 uzavřeli s Ústředními mocnostmi mír. Tím zejm. umožnili přesun desítek něm. a rak.-uher. divizí na západní a italskou frontu → série něm. ofenziv. Vojenskopoliticky na tom byla čs. zahraniční akce špatně.

Ministrem zahraničí R-U byl hrabě Otto Czernin. Ovlivněn skandálem kolem císařových tajných vyjednávání s Dohodou se přiklonil k Německé říši. Na mezinárodním poli šlo nyní, v souvislosti s Wilsonovými 14 body z 8.1.1918, o otázku existence či rozpuštění podunajského soustátí.

Sociální a národní hnutí v Českých zemích nabylo zatím nebývalých rozměrů. I v podnicích, podrobených zvl. válečnému režimu, probíhali stávky, prohlášení čes. poslanců v říšské radě bylo doprovázeno demonstracemi a v čes. politických stranách se prosazoval protirakouský kurs. Když chaos v Rusku dospěl k novému zvratu a vláda sovětů vyhlásila lákavé heslo sebeurčení národů s právem odtržení od dosavadních států (cílem bylo rozložit nepřátelské státy), sešlo se shromáždění všech čes. poslanců 6.1.1918 a usneslo se za podpory všech stran na Tříkrálové deklaraci3. Opatrně tu sice byla připomenuta dosavadní federalistická prohlášení Českého svazu, avšak byl tu hl. vyřčen nárok na samostatnost bez ohledu na osudy Rakouska a na to, aby byla všem národům zabezpečena účast a volnost obhájit svá práva na mírovém kongresu. Na podporu deklarace vyhlásily čes. socialistické polit. strany na 22.1.1918 generální stávku, spojenou s demonstracemi.

Czernin se v projevu z 2.4.1918 postavil ostře proti Dohodě, ale i proti Masarykovi v zahraničí a české domácí politice. Odpovědí mu bylo masové otevřeně protirakouské hnutí4. Politická reprezentace odpověděla na 13.4.1918 „národní přísahou“, slavnostně provedenou v Obecním domě v Praze, a pak na 1.máje pod heslem Socialistický národ obrovskou demonstrací. 16. a 17.5. následovaly Divadelní slavnosti, inspirované výročím založení Národního divadla → příležitost k další manifestaci věrnosti národnímu programu i k organizaci odbojové fronty x R-U. Zvlášť vřele byla v Praze uvítána slovenská delegace s básníkem P.O. Hviezdoslavem. Do čela si hnutí 13.7.1918 zvolilo Národní výbor československý5, jehož cílem bylo „právo sebeurčení v samostatném, demokratickém státě československém s vlastní správou ve vlastním domě a pod vlastní svrchovaností“. To povzbudilo i slovenskou politiku, zatím programově pasivní z obav před pronásledováním. Na schůzi vedení Slovenské národní strany 24.5.1918 se taktéž vyslovila pro společný samostatný stát.