C 01 - Vznik samostatného československého státu

Oba převraty proběhly ještě v době války – až 3.11. podepsala příměří Itálie a 11.11. Německo. Téhož dne kapituloval císař Karel I. (Vilém II. byl zbaven trůnu), v Německu byla vyhlášena republika 12.11. byla ustavena v Rakousku. Akce čs. Němců dále pokračovala – Deutschböhmen se okamžitě hlásilo k Německu a protestovalo u Wilsona, Sudetenland žádal jednání o demarkační čáře (což bylo vzhledem k realitě smíšeného obyvatelstva neřešitelné), pak přišel zmíněný zákon z Rakouska (22.11.) a následovala vlna protestů… Úspěch však slavil E. Beneš, kterému se snadno podařilo dosáhnout souhlasu Dohody s obsazením pohraničí. České země totiž tvořily dopravní a sociální celek, a tak hrozila v obou provinciích zásobovací katastrofa. Obsazení českým vojskem se proto stalo přáním i v některých německých městech.

Čs. vláda však neměla k dispozici potřebné vojsko → min. nár. obrany tedy požádal o vyslání části dohodového vojska. Nakonec musela vláda kombinovat některé rezervní jednotky čes. pluků s dobrovolníky, a tak se se systematičtějším obsazováním pohraničí začalo až v polovině listopadu; většinou bez boje. Hl. město Deutschböhmen Liberec bylo obsazen 12.12. a Opava (Sudetenland) 18.12.1918. Byly zde dosazovány správní komise, okresní hejtmani mohli být ponecháni v úřadu, kontrolovaly je okr. nár. výbory. 19.12. min. zahraničí Francie (S. Pichon) jménem Spojenců oficiálně prohlásil, že celé území až do přijetí mírové smlouvy náleží Československu. Čeští Němci však i nadále vyvíjeli aktivitu (např. vstup do rakouského Nár. shromáždění). Vše vyvrcholilo tragédií 4.3.1919, kdy u příležitosti schůze rak. Nár. shromáždění se v německých městech v Čechách konaly opětovné protesty a napadání, které někteří čeští vojáci psychicky neunesli a do protestujících začali střílet. Výsledkem bylo 54 mrtvých, další zranění, vznik pojmu „sudetští Němci“ a 4.3. jako každoroční záminka odporu proti Československu. Německý „převrat“ se však nezdařil.

Slovenský převrat a dobývání Slovenska

Na 30.10.1918 bylo svoláno shromáždění, jež mělo splnit usnesení z 24.5., tj. ustavit Národní radu – veřejně, s proklamací. V Turčianskom sv. Martine byl přijat návrh evang. faráře Samuela Zocha „Deklarácia Slovenského národa“. Vyslovili se v něm pro jednotný česko(-)slovenský národ, právo sebeurčení a Národní radu jako svrchovaný orgán. Prohlášení v pojetí národa nabízelo vše: národ československý, česko-slovenský i slovenský, a zároveň mluvilo o Slovácích jako jedné větvi společného národa, dokonce etnicky jednotného. Na druhé straně ani jednou se neobjevuje termín „československý stát“. Účastníci jednání poprvé nahlas prohlásili, že se cítí být Čechoslováky, ale nevěděli, že v Budapešti začala revoluce. A o převratu v Praze 28.10. neměli ani tušení. Tím ale vlastně převrat ještě nezačal.