7. Židé ve střední Evropě a jejich kultura

vznik bank: bankovní domy- např. Fuggerové, Welserové. Mají obrovský kapitál, mohou si dovolit nižší úroky, protože mají více klientů; v Čechách je centrem finančnictví Praha, kde se odehrávají 2/3 fin. operací na našem území

dálkový obchod: drahý, všude se platí cla a mýtné, středověký systém ekonomiky stál na clech a mýtném, což ale nepříznivě působí na dálkový obchod, hodně ho to omezuje (stejná situace v podstatě až do 19. stol.). Cenu zboží v takovém případě určují města a cehy a nikoli prodejce. Díky „městskému socialismu“, kde je všechno přesně regulováno je pro rozběhnutí dálkového obchodu nutný velký vstupní kapitál. Obchodníci jsou tudíž nuceni brát si úvěry, v 16. stol. -> roztáčí se nejen nový dálkový obchod, ale i systém půjček.

pokusy o vyhánění židů: do městské ekonomiky židé pumpují velké peníze- města z jejich financí často žijí, často jim dluží obrovské částky. Proto se čas od času snaží židy z města vyhnat a tím se zbavit dluhů... Panovník se je ale pokouší v této situaci bránit. Občas se mu to ale tak úplně daří- např. po bitvě u Moháče v Uhrách slabá moc panovníka, měšťané v Šoproni jsou zadlužení až po uši, takže zvolí logický postup- vyhánějí židy. Panovník sice formálně protestuje, ale prakticky nemá sílu zasáhnout.

zapojení křesťanů do finančnictví:

Po vstupu křesťanů do této židovské domény nastává pro židy zásadní problém- kam dál? Většina řemesel a obchodu je jim zapovězena. Jediné řemeslo, které mohou svobodně vykonávat je řeznictví. Podle zásad cechů musí být každý, kdo chce vykonávat nějaké řemeslo členem cechu- což ale není případ židů. Panovník mohl někdy povolit výjimku a udělit židovi privilegium vyrábět pro ghetto bez toho, že by byl členem, ale v této situaci začaly cechy rychle protestovat, neboť se pro ně takový žid stával konkurencí.

židovské cechy

U nás prvním židovským cechem řezníci- povolil Ferdinand II. V Polsku 2 řeznické cechy (*1613): v Karkově (Kaziměři) kožešníci a ve Lvově řezníci. Do zániku Polska v roce 1795 existovalo v Polsku asi 100 židovských cechů.

1555- Lublinská dohoda

Problém nastával také, pokud měli židé křesťanské tovaryše- často vznikalo ekonomické a sociální napětí. Opět se ozývá volání po vyhnání židů, takže je v této situaci nutná dohoda.

Lublinská dohoda se stává vzorem pro ostatní polská a slezská města, obě strany si v ní rozdělují sféry podnikání. Její hlavní články:

1) židé mohou obchodovat s textilem, dobytkem a kořením

2) křesťané mohou vyrábět i prodávat pivo a víno

3) křesťanští služebníci nesmějí sloužit v domech židů

4) zakazuje společné podnikání křesťanských a židovských řezníků- aby se nedohodli na vyšší ceně masa.

Přístup na trh: V RN z mnoha měst židé vyhnáni (např. v Říši mohli žít jen ve Wormsu a ve Frankfurtu). Ve většině měst tedy nemohli žít, ale měli do nich přístup na trhy. Problém nastal třeba v Gdaňsku odkud byli židé také vypovězeni. Z Gdaňsku a z Norimberku ale má středovýchodní Evropa styk s celým světovým obchodem- proto židé chtějí participovat na tak obrovském objemu obchodu. Situaci řeší tak, že se usazují v městech a vesnicích v okolí Gdaňsku, které ale nejsou v jeho vlastnictví.