OSE_5

Zásada vědeckosti

• od učitele se očekává, že po celý život udržuje kontakt s vědeckými disciplínami, které jsou základem jeho vyučovacích předmětů. Znamená to pro něj využívat všech možností k aktualizaci rychle zastarávajících poznatků

• druhý pohled se na tuto zásadu dívá jako na schopnost vhodnými metodami vědecké informace předávat, rozvíjet myšlení žáků a vést je k porozumění.

• OŠE: nejnovější pomůcky, přístroje, postupy v oboru

Zásada individuálního přístupu k žákům

• žáci ač v jedné třídě se shodují jen v několika vnějších znacích, jako je chronologický věk, výška a váha. To jsou znaky, které ale nejsou pro výuku příliš podstatné. Důležitější jsou rozdíly ve zdravotním stavu, v úrovni myšlení, chápání, řeči…

• učitel by měl proto individuální zvláštnosti žáků dobře poznat a řídit jejich učení tak, aby každý z nich měl pocit radosti z úspěchu v učební činnosti.

• Jak uvádí Obs otázkou ovšem je, nakolik má učitel možnost získání relevantních informací k důkladné znalosti každého jedince, zvlášť pokud vyučuje například 150 žáků, se kterými přichází do kontaktu třeba 2 x týdně.

Zásada spojení teorie s praxí

• je žádoucí, aby učitel formuloval výukové cíle nejméně na úrovni jejich aplikace a přesvědčil žáky o smysluplnosti výuky ve škole.

• měl by je vést k tomu, hledat si v praxi potřebné informace, zpracovávat je a dokázat je uplatnit

Zásada uvědomělosti a aktivity

• Uváděná jako první zásada, požadavek, aby se žáci aktivně účastnili vyučovacího procesu

• uvědoměle osvojené poznatky charakterizuje to, že jsou hluboce uchopené a žák na základě nich dokáže něco udělat, vysvětlit, jinak formulovat nebo je aplikovat v praxi

• od učitele to vyžaduje jasně formulované cíle v oblasti porozumění a soustavně organizovat formativní hodnocení na základě kritérií dohodnutých s žáky.

• pro podněcování aktivity využíváme projektové vyučování, samostatnou práci žáků, soutěže apod.

• OŠE: aktivita, samostatnost a uvědomělost konání ve výuce / na praxi

Zásada názornosti

• patří k nejstarším zásadám

• je důležité, aby žák získával své poznatky o světě přímým stykem s věcmi a všemi smysly, neboť smyslová zkušenost je nenahraditelná.

• učitelovo jednání v duchu této zásady je zpravidla především spojováno se zrakovým vnímáním

• Podíl jednotlivých analyzátorů na příjmu informací: zrak 80%, sluch 12%, hmat 5%, ostatní smysly 3%.

• OŠE: ukážu dokumentaci, léky, pomůcky, přístroj, vedení deníků praxe

Zásada soustavnosti a přiměřenosti

• tato zásada vychází z toho, že poznatky osvojené v určitém logickém uspořádání jsou žáky lépe chápány, zapamatovány a používány v praxi než izolované, ze souvislosti vytržené učivo.

• učivo musí vést od jednoduššího ke složitějšímu, od známého k neznámému, od konkrétního k abstraktnímu

• učivo by také mělo být přístupné žákům určitého věku, aby poznatky tvořili přijatelnou posloupnost.

• OŠE: soustavné zapojování žáka do činnosti, zvyšování nároků / požadavků, od nejjednoduššího k složitějšímu, respekt individuálního přístupu na ve výuce, na praxi