OSE_5

Charakteristika základních (nejpoužívanějších) výukových metod

METODY SLOVNÍ

Slovní metody monologické

• Vysvětlování – když se učitel nemůže opřít o předchozí zkušenosti žáka. Vyžaduje od učitele postupný, učleněný a výstižný výklad zaměřený na objasňování vztahů a zákonitostí. Počítá s vnitřní aktivitou žáků a očekává od nich vyšší úroveň myšlení.

• Přednáška – prezentuje poznatky v souvislém, logicky utříděném a jazykově bezchybném projevu. Klasicky má tři části – úvod (seznámení s problémem), výkladová část a závěrečná část (rekapitulace nových myšlenek tématu).

• Vyprávění – zprostředkovává vědomosti výpravným, citově zabarveným způsobem. Metoda je vhodná zejména pro literární a dějepisné učivo. Ve zvýšené míře předpokládá osobní dispozice učitele.

• Instruktáž – prezentuje žákům slovní nebo písemnou formou určitý objekt a postupně způsob činnosti s ním, jde o teoretický úvod před praktickou činností.

Slovní metody dialogické

-základním znakem je rozdělení komunikační aktivity mezi učitele a žáky. Jsou příležitostí pro žáky aplikovat, co se naučili, sdělit své názory nebo pocity k danému tématu.

-učí žáky naslouchat druhým, i diametrálně od jejich názorů.

-je třeba pamatovat na faktory, které vystihují podstatu dialogu:

1. dialog je zaměřen na určitý cíl, k němuž směřuje činnost účastníků

2. v dialogu dochází k vzájemnému ovlivňování účastníků – nejen jejich znalostí ale i jejich postojů a také schopnost vést dialog (tedy neskákat do řeči, vyslechnout protějšek).

3. vytvářejí a přetvářejí se vztahy mezi účastníky

• Rozhovor – základním znakem je střídání otázek a odpovědí všech zúčastněných. Může být realizován v rovině žák – učitel, žáci – učitel nebo jen mezi žáky. Vyžaduje od učitele schopnost formulovat otázky (motivační, fixační, diagnostické). Ty by měli sledovat plnění stanoveného výukového cíle.

• Diskuze – vzájemná komunikace mezi učitelem a žáky nebo mezi žáky navzájem. Předpokladem je suma vědomostí vztahující se k řešenému problému.

• Dramatizace – názorné provedení událostí či příběhu děje. Vhodná metoda pro rozvoj kreativity, pro celkové uvolnění žáků a posilování sociálních vazeb ve třídě.

• Sokratovská metoda – prezentace přesně formulovaných otázek, které žáky vedou k vytváření vlastních, logicky vyvozovaných poznatků.

• Heuristická metoda – žák je veden učitelovou otázkou k samostatnému řešení problému. Pozoruje objekt, sleduje jeho strukturu, průběhové vlastnosti děje. Od sokratovské metody se liší mnohostrannými činnostmi žáků. Typické otázky: Rozlož, Slož, Jakou má funkci? Porovnej. Jak vznikl?

Metoda práce s učebnicí, knihou

-je důležitá, neboť ovládá-li žák dovednost správně pracovat s textem, zvyšuje se jeho učební aktivita.