OSE_5

1. vztahu k osobnosti žáka/studenta – individuální, skupinová, hromadná, individualizovaná

2. charakteru výukového prostředí – výuka ve třídě, v odborné učebně, v laboratoři, v dílně, na školním pozemku, vycházka, exkurze, domácí úkoly

3. délky trvání – vyučovací hodina, zkrácená vyučovací hodina, dvouhodinová výuka, vysokoškolská lekce, seminář, speciální kurzy atd.

Formy v teoretické výuce ošetřovatelství

Hromadná – frontální výuka – v teorii asi nejvíce využívaná forma výuky

Individuální forma - lze uplatnit a to pokud je žáka například dlouhodobě nemocný a po nástupu do školy dochází k učiteli na doučování.

Skupinová výuka – rozdělení žáků na exkurzi

Projektová výuka – vyučování formou projektu (například zpracují plakát k určité problematice)

Individuální výuka

• je považována za nejstarší organizační formu výuky používanou již ve starověku a středověku

• běžně se ale používá i dnes – jedná se o trvalejší kontakt jednoho učitele a jednoho žáka, např.: v umělecké výchově, při tréninku sportovců, výuce cizího jazyka

• typické znaky:

• žáci jsou zpravidla shromážděni v jedné místnosti, jsou různého věku, úrovně vědomostí, i jejich počet je různý

• jeden učitel vyučuje, nebo řídí činnost jednotlivých žáků. Každý pracuje individuálně, nijak navzájem nespolupracují

• doba vyučování je volná, není přesně určená v časových jednotkách v průběhu dne ale ani v průběhu roku

• rozmístění žáků a věcných prostředků je libovolné a není nijak přesně určeno

• i při nízké produktivitě práce učitele probíhá proces učení velmi intenzivně (neboť učitel se žákovi může neustále věnovat).

Hromadná a frontální výuka

• začala se používat na přelomu 16. a 17. století. S myšlenkou této formy vyučování přišel J. A. Komenský. Již před ním se objevovali snahy o řešení velkého počtu žáků – například Valentin Trotzendorf postupoval tak, že vybral několik nejlepších žáků a ti se stali učitelovi pomocníci.

• typické znaky:

• skupiny žáků o stejné věkové a mentální úrovni (v praxi školní třídy podle věku)

• žáci plní ve stejném čase stejné úkoly, probírají stejné učivo, postupují jednotně stejným způsobem (hromadná výuka)

• učitel řídí učební činnost všech žáků na jednou (frontální výuka)

• uspořádání učebny vychází ze středověkých tradic (umístění lavic v kostele). Obvykle tři řady stolků a rozmístění žáků je stabilní (zasedací pořádek)

• organizační členění vyučovací doby je dnes hodina v délce 45 minut, hodiny na sebe s přestávkami navazují. Organizaci dne určuje rozvrh hodin.

• práce učitele je produktivní, náklady nejsou velké, lze dosáhnout dobrých výsledků, zejména pokud se jedná o měřitelné úrovně znalostí a dovedností jednotlivých žáků