OSE_5

Jednou z fází ošetřovatelského procesu je stanovení ošetřovatelské diagnózy, která vychází z individuálních potřeb a problémů jednotlivců, kteří potřebují ošetřovatelskou péči, nejen stanovenou lékařskou diagnózu. Z toho plyne, že ošetřovatelský proces se především zabývá celistvou bytostí člověka, nejen nemocí samotnou.

Koncepční modely jsou kombinace pohledů a názorů na jevy světa a znalostí o nich, soustřeďují pozornost na určité poznatky a fakta, poskytují systém pro myšlení, pozorování a interpretaci, využívají a aplikují principy holismu, které jsou velmi důležité v přístupu k jedinci, ukazují směr hledání, poznávání a praktického řešení, ovlivňují naše vnímání světa. Tyto modely vznikají jednak cestou induktivní, tj. zevšeobecňováním pozorovaných jevů, jednak cestou deduktivní, což je vyvozování ze známých předpokladů a jejich následné použití jako příkladu na tvorbu názoru, pohledu a poznatku. Ošetřovatelské modely jsou teorie, které se stále rozvíjejí a mění způsob uspořádání myšlení a ošetřovatelských činností, odráží metody, postoje a cíle ošetřovatelství. Můžeme říci, že koncepční modely jsou myšlenkové kombinace, umožňující jedinci určitý přístup (model) řešení v rámci jedné nebo několika disciplín. Ošetřovatelské modely můžeme charakterizovat jako vzorové šablony, které v určitých podmínkách (společenských, kulturních, ekonomických) poskytují možnosti, jak koncepci ošetřovatelství realizovat v praxi. Charakterizují vztahy mezi zdravím, prostředím, člověkem (pacientem), ošetřovatelskou péčí (sestrou). Ošetřovatelské modely pomáhají zdravotním sestrám plánovat ošetřovatelskou péči, zkoumat problémy, které se vztahují ke klinické praxi, studovat výsledky ošetřovatelských intervencí a zásahů s ohledem na biopsychosociální a duchovní potřeby člověka. Pro všechny, kteří pracují v profesích, kde se setkávají s člověkem jako příjemcem své práce, je v rámci holistického přístupu velmi důležitá oblast sociálních dovedností. Veškeré dění se odehrává formou interakce a komunikace.

Teorie holismu má dvě varianty:

1. ontologickou, přisuzující skutečnosti celistvý charakter, kterou zavedl J. C. Smuts

2. metodologickou a epistemologickou, kterou vypracoval W. V. Quine

Ošetřovatelství je samostatný vědní obor, který se zabývá všemi složkami procesu ošetřování nemocného člověka, zaměřená na podporu zdraví, navrácení zdraví nebo zmírnění utrpení tam, kde zdraví navrátit nelze.

Cíle

Cíle výuky Ošetřovatelství vycházejí z učebních osnov, předmětového kurikula a požadavků předmětové komise. Výukovým cílem je představa o kvalitativních a kvantitativních změnách u jednotlivých žáků v oblasti kognitivní (vzdělávací), psychomotorické (výcvikové) a postojové (afektivní, hodnotové). Cíle vyžadují komplexnost, tedy zahrnují změny v osobnosti žáka. Žák by měl přesně pochopit, jaký výkon se od něj očekává, které učební úlohy má splnit. Tyto cíle nelze aplikovat ve stejné míře v každé vyučovací hodině, ale všechny by měly být zastoupeny v rámci tematického celku. Každý stanovený cíl musí být jasný, přiměřený, konzistentní a kontrolovatelný.