Učitelská způsobilost SZZ 2025
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
15.B Atribuce ve školním prostředí: vymezení termínu atribuce, kauzální
atribuce. Atribuční tendence při vysvětlování úspěchu (trojdimenzionální
teorie), základní atribuční chyba. Faktory ovlivňující atribuci jedince –
dopad na chování jedince (učitele i žáka).
1. Co je to atribuce?
Definice
Atribuce je psychologický pojem označující proces, jak lidé vysvětlují příčiny událostí a
chování – svého i cizího.
Jinak řečeno: Když si klademe otázku „Proč se to stalo?“, používáme atribuční
uvažování.
Ve školním prostředí se to týká např.:
•
Proč žák uspěl / neuspěl v testu?
•
Proč se chová problémově?
•
Proč mě učitel pochválil / pokáral?
2. Kauzální atribuce
Typy příčin (dimenzí), které si lidé připisují Podle Bernarda Weinera existují tři hlavní dimenze kauzální atribuce:
Dimenze
Typy
Příklad
Lokalita (vnitřní vs.
vnější)
Vnitřní – schopnosti, snaha
Vnější – náhoda, obtížnost
úkolu
„Nepovedlo se mi to, protože jsem
nebyl dost připraven.“ (vnitřní)
Stabilita (stabilní vs.
nestabilní)
Stabilní – inteligence,
schopnosti
Nestabilní – nálada, náhoda,
momentální snaha
„Jsem prostě špatný v matice.“
(stabilní) vs. „Dnes mi to nešlo.“
(nestabilní)
Kontrolovatelnost
Kontrolovatelná – snaha,
učení
Nekontrolovatelná – nemoc,
smůla
„Kdybych se víc učil, dopadlo by to
líp.“ (kontrolovatelné)
Tato trojdimenzionální teorie pomáhá pochopit, jak atribuce ovlivňuje motivaci a
sebevědomí žáka.
3. Atribuční tendence při vysvětlování úspěchu a neúspěchu
U úspěchu:
•
Motivovaný žák si úspěch připisuje vnitřním, stabilním, kontrolovatelným
příčinám → „Zasloužil jsem si to, protože jsem se učil.“
•
Demotivovaný žák přičítá úspěch náhodě → „Měl jsem štěstí.“
U neúspěchu:
•
Optimistický přístup → „Nepovedlo se to, ale můžu to zlepšit.“ (kontrolovatelné,
nestabilní)
•
Pesimistický přístup → „Jsem hloupý, nikdy to nezvládnu.“ (stabilní, vnitřní,
nekontrolovatelné)
Způsob, jak si žáci vysvětlují neúspěch, má přímý dopad na jejich další úsilí.
4. Základní atribuční chyba (fundamentální atribuční chyba)
Definice Tendence přehnaně přisuzovat chování jiných lidí jejich osobnostním vlastnostem, a
podceňovat vliv situace.
Ve škole se projevuje např.:
•
Učitel si myslí: „Ten žák je líný.“ místo: „Možná nemá doma podmínky pro učení.“
•
Spolužák řekne: „Ona je protivná.“ místo: „Možná má dnes špatný den.“
Dochází ke zjednodušenému a často nespravedlivému hodnocení, které negativně
ovlivňuje klima a vztahy.
5. Faktory ovlivňující atribuci
a) Osobnost a zkušenosti
•
Pesimisté a úzkostní lidé častěji volí negativní, stabilní a vnitřní příčiny.
•
Lidé s vyšším sebevědomím inklinují k přisuzování úspěchu sobě (tzv. self-serving
bias).