A5......................................................................................zrevidováno

pramen práva - vymezení pojmu

• zákon brán jako základní zdroj práva – zákonodárství zpočátku vnímáno stále jako regál panovníka

• vymezení pojmu „právního obyčeje“ – i ten výrazem zákonodárcovy vůle, v podobě jeho mlčenlivého souhlasu – vznik diskuze a nový důraz na domácí právo nezávislém na řp

právo osob:

• nerecipováno

• antická inspirace selhala – jiná společenská realita (není otroctví, otrokářská demokracie, kanonické právo v oblasti manželství)

• snahy aplikovat na feudální poddanství pojmy z římského otrokářství – neudrželo se

• váleční zajatci byli považováni za otroky

• uznání přímého zastoupení a smluv ve prospěch třetího

věcná práva:

• vlastnictví definitivně samostatný svébytný institut, ususfructus oddělený (také konec rozlišování mezi kauzálním a formálním)

• služebnosti germánského práva - vlastnictví obecní půdy na venkově – subjektem obec, oprávnění jednotlivce chápáno jako služebnost (x římská zásada nikomu nemůže sloužit věc vlastní)

• ožívají nauky o děleném vlastnictví kvůli stále přežívajícím vrchnostenským vztahům na venkově

• držba chápána jako věcné právo k věci cizí

obligační práva:

• zástavní právo – rozvinutí obligačního práva – typická zástava nemovitosti

• definitivní uznání všeobecné závaznosti smluv -smluvní konsens musel být zavazující, vzájemný, pravý a perfektní

• náhrada škody – recepce actio legis Aguiliae – povinnost nahradit jakoukoliv majetkovou škodu, nejen poškození věci, uznán nárok na bolestné

dědické právo:

• dědicovo oprávnění chápáno jako subjektivní právo na držbu pozůstalosti – ručil jen do výše věcí, které skutečně obdržel

• testament vojenský x soukromý, zdůrazněna práva nepominutelných dědiců

německé soukromé právo (Deutsches Privatrecht)

• od konce 17.stol. obnoven zájem čistě o domácí právo – vznik nového předmětu německé soukromé právo – není prakticky orientován, usus modernus stále tmelí rozdrobené, právně různorodé území Německa

Přirozené právo a velké kodifikace

Přirozenoprávní škola a právní věda soukromého práva

• 17.stol. epochou přirozeného práva

• idea přirozeného práva se objevuje již od dob starověkého Řecka, Řím – ius gentium, středověk – výraz boží vůle

racionalistické pojetí:

• → racionalistický pohled na právo spjat s jeho systematickým uspořádáním → zrod idejí zákoníku jako základního a hlavního zdroje platného právního řádu → zákonodárce poučený přirozeným právem se snažil být konstruktérem nového práva, vznik kodifikací

Hugo Grotius

• považován za zakladatele, hledal všude platné právo nově nezávislé na boží existenci, skloubil všechny staré podněty

• zároveň zakladatel novodobého MPV

• vytvořil obecně platná pravidla sociální etiky, ne systém normativních pravidel

• „přirozené právo platí vždy a všude, protože je rozumné“ – i ve válce

• válka- nespravedlivý útok na vlastnictví x vindikace (vlastnická žaloba) je spravedlivá válka

• užší pojem vlastnictví x majetková práva (i věcná a obligační p.)

• hl. požadavek - dodržovat sliby, prosazoval obecnou závaznost slibů