A5......................................................................................zrevidováno

Církev a římské právo ve středověku

• středověká římská říše výrazem středověkého politického univerzalismu – postupně je hlavní v jejích dějinách soupeření mezi císařstvím a papežstvím o nadvládu

• na sklonku 12. stol. se v papežském táboře objevuje názor, že římské právo platí, ne však z projevené vůle císařovy, ale proto, že bylo aprobováno církví a potvrzeno papežem

• křesťanská církev byla dobře propracovanou organizační soustavou, jejíž právotvorná činnost byla také bohatá – kanonické právo – samostatný právní řád církve

• vznik druhé větve středověké právní vědy zaměřené na církevní právo kanonické

církevní soudy :

• rozhodovaly velké množství sporů, které měly civilistickou povahu (manželství, dědické spory…), existence privilegia fori – pokud je 1 strana duchovní, přednost má církevní soud

římskokanonický proces:

• měl ucelenou soustavu procesních zásad - získal svoji podobu již ve 12. a 13. stol.

• vycházel z úřednického kogničního řízení, zakotveného v Justiniánské kodifikaci (nahradil klasický formulový proces, který je u nás vyučován)

Speculum iudiciale

• základní dílo středověké procesní literatury, spis Viléma Durantise

• měl trvalý vliv zejména na vznik procesu obecného práva

subsidiarita římského práva v poměru k právu kanonickému:

• hmotné církevní právo - římské právo bylo uplatňováno tam, kde právo kanonické z nějakých důvodů selhávalo –

• soužití církve s římským právem zasahovalo celou Evropu

• papež Honorius III. zakázal studovat kněžím římské právo na pařížské univerzitě bullou Super speculam r. 1219

• jeho cílem bylo zabránit tomu, aby kněží činní v duchovní správě nezanedbávali svoje povinnosti dlouhodobým pobytem na univerzitě

církevní právní věda:

• představitelé církevněprávní vědy pracovali podobnými pracovními metodami jako glosátoři – i přes jasné shody současníci kanonické a římské právo odlišovali

• Gratiánův Dekret – první vyvrcholení církevní právní vědy

dualita středověkého práva:

• dvojí právní věda a dvojí právo – církevní kanonické a římské nebo také civilní – tato představa obojího práva přežila až do našich dob – akademický titul – JUDr. = doctor iuris utriusque

• kanonisté (dekretisté – vědci zabývající se hl. Gratiánovým Dekretem, dekretalisté – hl. papežské dekretály, výnosy) x legisté - světsky orientovaní, justiniánské kodifikace, zákony císařů

• chceme-li souhrnně vyjádřit, co právní kulturu obou větví spojovalo, hovoříme o nich jako o učených právech

Škola komentátorů (popř. konsiliátorů)

• druhá římskoprávní škola – nazývána též postglosátoři

• 2 okruhy činnosti – učené komentáře římskoprávních textů + konsilia = dobrá zdání – posudky týkající se právnických problémů

• konsiliátoři – označení odvozené od jejich sepětí s praxí

• komentátoři – obsah pramenů řp vykládali, komentovali → objevovaly se vytčené teze, které dále rozváděli