A5......................................................................................zrevidováno

• komentovaný text se neopakuje – jeho znalost se u čtenáře předpokládá

• budování vědy opřené o systematické obecné pojmy - vznik monografické literatury - traktáty

• více volného prostoru pro uplatnění vlastních myšlenek

• Itálie – působila zde reálná moc městských republik, opuštění snů o univerzální říši - větší ohled na reálnou podobu právních vztahů

tzv. syndikátní proces

• řp upravovalo řízení, v němž se podesta (úředník, kontrola římských císařů, postupně růst moci měst – zaměstnancem města) konci svého funkčního období vyrovnával s městem, které spravoval – praktické využít jiný právní řád, než ten, na který měl sám podesta vliv – začátek uvádění řp do praxe

ius commune(=obecně platné právo):

• v Itálii partikularismus práva → statutární právo městských států – jakmile mezera, vypomůže subsidiárně řp - tzv ius commune

• položili tak základ kolizním normám

• komentátoři vykládali statutární právo co nejúžeji – řp naopak často na prvním místě

• idea obecně platného práva starší (již v okruhu langobardského práva, u glosátorů), komentátoři ji ale geniálně využili, brzy se rozšířila do celé Evropy (kromě Anglie)

obecnoprávní věda:

• právní věda, která navázala na dílo komentátorů

• komentátoři induktivně odvozovali nové pojmy ze studovaných textů – právní věda se tak stala skutečně pojmovou, dosáhli vysokého společenského postavení,

představitelé:

• Cinus z Pistoje

• Bartolus – považován za jednoho z největších právníků všech dob, tzv. bartolismus – obecné označení nauky komentátorské školy, legendy o tom, že působil v českém prostředí, Karel IV. mu propůjčil erb s českým lvem,

• Baldus – nejbližší žák Bartola, velmi významný

Nauková a teoreticko-dogmatická stanoviska středověkých římskoprávních škol

• italští právníci označováni jako civilisté, neboť se nejvíce zabývali právem soukromým

• středověké římskoprávní školy jsou zakladatelé novodobé první vědy, zároveň znovuobjevily řp – „římští právníci vytvořili určitý způsob myšlení, středověcí civilisté k tomu přidali obecně pojaté pojmy“

• představa, že jedním z hlavních projevů veřejné moci je legislativní činnost

• x ve středověku panovník měl zajišťovat mír, aby soudy mohly nalézat právo

• od poč. 13.stol. – panovník považován za živoucí ztělesnění zákona na zemi

• první zákonodárné akty – Liber augustalis (sicilský zákoník Fridricha II.) či konstituce z Melfi z r.1231, zákoník Siete Partidas z r. 1265 Alfonse X. Kastilského

• glosátoři považovali řp za právo obnovené univerzální říše x komentátoři tento univerzalizmus práva popřeli a do popředí postavili právo národní, řp jako ius commune platilo subsidiárně

vlastnictví:

• glosátoři vytvořili nauku o děleném vlastnictví - dominium directum – vrchní vlastnictví (věc bezprostředně neužíval) a dominium utile – vlastnictví užitkové (všechny užitky z věci)

• komentátoři již ale vlastnické vztahy individualizovali → jediný vlastnický subjekt

• římskoprávní školy dospěly k obecnému vystižení vlastnického práva

• definice vlastnictví od komentátora Bartola (vychází z římskprávního pojmu dominium, zdůrazňuje ovladatelskou a mocenskou složku):