A5......................................................................................zrevidováno

• „právo disponovat věcí v mezích, které jsou dány objektivně platným právním řádem, a to právo disponovat naprosto a výlučně, tedy perfektně“

  • vlastnické právo spojeno výhradně s věcí hmotnou

  • žák Baldus zpracoval jinou definici, v níž kladl důraz na uživatelskou stránku – z pojmu proprietas, uchytila se Bartolova definice

držba:

• glosátoři - držba civilní – possessio civilis (při ususfructus, emfyteusis, lenních vztazích) x držba naturální – possessio naturalis (má ji věcně oprávněný)

detence – dočasný pachtýř a vypůjčitel

• komentátoři dále uvolňovali nezbytnost uchopovacího činu (i fiktivní tradice, kvazitradice), převod držby nebo vlastnictví pouhou smlouvou stále neuznáván

• římskokanonický proces uznával držební ochranu jakéhokoliv práva, které připouštělo trvalý nebo opakovaný výkon bez ohledu na to, zda šlo o právo věcné nebo osobní

• formální x kauzální ususfructus – formální má poživatel, kauzální vlastník, který zpět získá ususfructus

• ius ad rem – právo k věci – pojem tzv. ultramontánních (zaalpských) doktorů, vjadřuje postavení osoby, které bylo léno uděleno jen symbolicky

obligace:

• v učení římskoprávních škol se objevuje i vliv kanonického práva – překrývání etiky a práva

• směřování k pacta sunt servanda – obecné závaznosti smluv

• řp – kromě typizovaných, řp civilním uznávaných smluv, které byly žalovatelné pomocí actiones, byly ostatní smlouvy pactum nudum (nahé úmluvy) – právně nevymahatelné

• 2 cesty – snaha glosátorů obnovit starořímskou stipulaci – neúspěšné

• rozšiřovala se praxe k smlouvám přidávat přísahy – díky tomu pak věc byla posuzována u církevního soudu, který vycházel z toho, že každý závazek je z morálních důvodů nutno dodržet

• římskoprávní školy – vestiturní teorie – většina smluv není pactum nudum, ale pactum vestitum (oblečená úmluva, která je vymahatelná

• 15.stol. – učení o tzv. zdvojené smlouvě (pactum geminatum) – ke každé nevymahatelné pactum nudum bylo možné přiložit další úmluvy o uznání dluhu (constitutum debiti proprii) – tím se původní naturální obligace měnila na pravou

• Baldus – hlavní zásluha na vytvoření nauky o kauze u smluvních obligací

• rozmanité stupně zavinění – Bartolus – culpa – obecné označení zavinění: zlý úmysl (culpa latissima) – zjevný, zlý úmysl, který bylo možné z okolností činu předpokládat (culpa latior), culpa lata, levis, levissima

• teorie náhrady škody: učení o interesse (náhradě škody) – damnum emergens (škoda skutečně nastalá) x lucrum cessans (ušlý zisk)

• definice Bartola – náhrada všeho, co bylo někomu k užitku

• glosátoři rozlišovali interesse intra rem (náhrada škody objektivně zjistitelné, často shodné s damnum emergens) a interesse extra rem ( náhradu škody vymezenou subjektivními znaky, často shodné s lucrum cessans)

• poškození cizí věci podle Aquiliova zákona – tendence rozšířit na každou majetkovou škodu, nejen poškození hmotné věci, actio legis Aguiliae stále posuzována jako žaloba o náhradu škody a zároveň jako žaloba směřující k soukromé pokutě

• uznání nároků na náhradu při usmrcení člověka (ne bolestné)