sbirka_uloh

Stefanův-Boltzmannův  zákon  pro  celkový  výkon  (i  mimo  viditelnou  oblast) 

vyzařovaný jednotkovou plochou povrchu tělesa (na obrázku odpovídá ploše pod křivkou) 

je  Stefanova  –  Boltzmannova  konstanta.  Umožňuje  například  vypočítat  teplotu  Slunce  nebo 
měřit teplotu těles infračerveným teploměrem či jasovým pyrometrem. 
Reálná  tělesa  nejsou  absolutně  černá  podle  výše  uvedené  definice,  část  dopadajícího  záření 
odrážejí, a to spektrálně selektivně, to vnímáme jako jejich různé barvy při běžných teplotách. 
Jsou-li  zahřáta,  vyzařují  zase  méně  energie,  než  by  odpovídalo  Planckovu  vyzařovacímu 
zákonu, 

             , kde spektrální emisivita           Je-li spektrální emisivita stejná pro 

všechny frekvence, mluvíme prostě o emisivitě a těleso označujeme za šedé (většinou lze tuto 
aproximaci přijmout pouze v určité oblasti).  
 
2. 

Fotoelektrický  jev  –  dopadá-li  světlo  (resp.  obecněji  elektromagnetické  záření)  na 

kovový  nebo  polovodičový  vzorek,  může  být  pohlceno  elektrony.  Při  vnitřním 
fotoelektrickém  jevu  elektrony  uvnitř  polovodiče  přecházejí  z valenčního  do  vodivostního 
pásu,  čímž  vzroste  vodivost  materiálu  -    tento  princip  využívají  fotodiody  a  solární  články; 
pro  jeho  detailnější  pochopení  je  však  třeba  určitý  základ  z oblasti  pevných  látek,  který 
přesahuje rámec tohoto učebního textu.  
Další možností je vnější fotoelektrický jev, pozorovaný zejména u kovů, záření zde uvolňuje 
elektrony  ze  vzorku  do  okolí.  Elektrony  pro  opuštění  kovu  potřebují  překonat  určitou 
potenciálovou bariéru, potřebnou energii označujeme jako výstupní práci