sbirka_uloh

  má různé izotopy   

    kde   je celkový počet nukleonů v jádře 

(nukleonové číslo).  

Nukleony v jádře jsou vázány dohromady tzv. vazebnou energií jádra 

  . Ta udává, jakou práci je 

třeba vykonat, aby jádro bylo rozloženo na jednotlivé nukleony. Protože platí Einsteinův vztah mezi 
hmotností a energií 

         odpovídá vazebné energii tzv. hmotnostní schodek jádra    – ten 

představuje rozdíl mezi celkovou hmotností jednotlivých nukleonů a skutečnou (experimentálně 
zjištěnou) hmotností jádra 

 , které je z nich složeno: 

            [(               )    ]    

Kde 

   je hmotnost protonu a    hmotnost neutronu. Vazebná energie připadající na jeden 

nukleon 

     se u různých jader liší, největší je u železa – proto lze získávat energii slučováním 

jader lehkých prvků (jaderná syntéza) nebo štěpením jader prvků těžkých.  

Některé izotopy jsou přirozeně nestabilní a rozpadají se na izotop jiného prvku, to označujeme jako 
přirozenou radioaktivitu. Při rozpadu se mohou uvolňovat další částice:  

239 

1. 

  záření - jádra    

2. 

   záření - elektrony   

     nebo pozitrony   

3. 

   záření - elektromagnetické záření (fotony). 

U jaderných reakcí platí zákon zachování energie, zákon zachování protonového a nukleonového 
čísla: ∑

            a ∑            Jaderné přeměny nazýváme podle uvolňovaných částic 

  rozpad a   rozpad, přičemž    záření oba rozpady provází (jako důsledek zákona zachování 
energie).  

Při přirozené radioaktivitě je relativní počet rozpadlých radioizotopů za časovou jednotku stálý (jádra 
nemají „paměť“). Odtud plyne zákon radioaktivní přeměny