Vypracovane-otazky-ke-zkousce
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Inbred v populaci modelová populace s inbredem je založena na úvazem že relativní část populace (F) je plně inbrední, druhá část populace (1 – F) pak panmiktická
lze dokázat, že rozložení genotypů v populaci je:
v populaci, ve které probíhá inbred, nedochází ke změnám genových frekvencí, ale dochází ke změnám ve frekvenci genotypů (ubývá heterozygotů a přibývá homozygotů) koeficienty inbredu pro lidské populace jsou obvykle velmi nízké, výjimkou mohou být tzv. isoláty mohou být zeměpisné (ostrovy, horská údolí) nebo společenské (národnost, náboženská sekce)
Genetická zátěž populace v populaci se vyskytují alely, které své nositele mohou poškozovat; účinek těchto škodlivých alel se projevuje ve snížení relativní reprodukční schopnosti jejich nositelů a z populačního hlediska představuje genetickou zátěž populace
genetická zátěž = rozdíl průměrné relativní plodnosti od relativní maximální plodnosti:
L = wmax – wprům / wmax
může být v populaci udržována rovnováhou mezi mutacemi a selekcí = tzv. mutační zátěž
je-li zátěž udržována preferencí homozygotů = tzv. segregační zátěž
zátěž populace je lineární funkcí koeficientu inbredu: L = a +bF, kde a = velikost zátěže neinbrední populace (F = 0), b = velikost zátěže inbrední populace
v genomu jednotlivce je vyjadřována pomocí letálních ekvivalentů = počet alel, které v homozygotní konstituci svého nositele usmrcují; počet letálních ekvivalentů je metodicky stanovován na základě porovnání o úmrtnosti dětí pocházejících z příbuzenských sňatků s údaji o úmrtnosti dětí pocházejících z nepříbuzenských sňatků; ze studií pro člověka : 4 letální ekvivalenty na genom jedince
poškozující ekvivalenty = nejrůznější genetická onemocnění, která poškozují své nositele, ale neprojevují se výraznými změnami plodnosti; odhadem připadá asi 3 – 8 poškozujících ekvivalentů na genom jedince
101. POPULAČNÍ POLYMORFISMY A JEJICH PŘÍČINY
populace, kde genová frekvence nejčastější alely je menší nebo rovna 0,99 = polymorfní pro daný znak; ovšem, uvedená hodnota není žádnou objektivní hranicí, ale byla pouze stanovena dohodou
nejvhodnější je stanovovat stupeň polymorfismu pomocí heterozygosity, která je definována:
H = 1 – mΣ pi2 , kde m = počet alel sledovaného genu a pi = genová frekvence i-té alely v případě, že
v populaci sledujeme gen se dvěma alelami, kdy p = 0,99, pak H = 0,02
polymorfismus v populaci může být :
stabilní, kdy genové frekvence se nemění
př. populace v C-H-W rovnováze, nebo polymorfismus udržovaný frekvencí heterozygotů, příp. mutacemi a zpětnými mutacemi
přechodný
např. v populaci, kdy díky selekci je jedna alela postupně nahrazována jinou, jako je tomu např. při selekci proti homozygotům