Vypracovane-otazky-ke-zkousce
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
a) selekce proti homozygotům
výchozí populace se nachází v C-H-W rovnováze, když začne probíhat selekce o intenzitě si proti homozygotům aa (i = aa) frekvence před selekcí: pro aa = q2 (pro AA = p2, pro Aa = 2pq, ∑ = 1),
intenzita selekce si: pro aa = s (pro AA = 0, pro Aa = 0),
relativní reprodukční schopnost wi : pro aa = 1- s (pro AA = 1, pro Aa = 1),
frekvence po selekci: pro aa = q2(1- s) (pro AA = p2, pro Aa = 2pq, ∑ = 1- q2s).
vypočítáme genovou frekvenci v generaci po selekci jako : q´= q (1 - qs) / 1- q2s
velikost změny je charakterizována selekčním rozdílem (diferencí): ∆q = q´- q = - pq2s / 1- q2s ∆q nám umožňuje zjistit, zda je zkoumaný polymorfismus stabilní nebo přechodný, resp. jak rychle probíhají změny vyvolané selekcí v případě stabilního polymorfismu je ∆q = 0 k tomu dojde tehdy, je-li čitatel zlomku v rovnici roven 0, k čemuž může dojít, když:
p = 0, tedy populace je tvořena pouze homozygoty aa
q2 = 0 (q=0), populace se skládá pouze z homozygotů AA
s = 0, nedochází k uvažované selekci
tyto tři podmínky = tzv. triviální (obecné, základní) podmínky
za netriviálních podmínek dochází ke změnám genových frekvencí (ubývá alel a), velikost tohoto úbytku je přímo úměrná intenzitě selekce a čtverci genové frekvence je-li na počátku genová frekvence vysoká, je její úbytek větší; při menších hodnotách q se úbytek zpomaluje biologicky vysvětlitelné tím, že při nízkých hodnotách q je většina alel a v genotypu heterozygotů, proti kterým daný typ selekce nepůsobí
dynamika těchto změn genové frekvence pro hodnoty selekčního koeficientu má v grafu (závislost na čase měřeném v generacích) různě sinusoidní charakter
b) selekce proti oběma typům homozygotů
tzv. preference heterozygotů sAa = 0 a sAA > 0 i saa > 0
vede k rovnovážnému stavu, kdy: qrovn. = saa / saa + sAA
př. hemoglobinopathie v homozygotní konstituci vyvolávají anémii
selekčním faktorem, který postihuje dominantní homozygoty je malarická infekce, proti které jsou heterozygoti částečně odolní
extrémním případem je balancovaný letální systém, kdy sAA = saa = 1a populace je potom tvořena pouze heterozygoty př. T lokus u myši, který se podílí na vývoji kaudální části těla. Některé dominantní alely (T) i recesivní (t) mají v homozygotní konstituci letální účinek, obvykle díky těžkým poruchám během ontogenesy. Vzhledem k tomu, že mechanismus poškození je rozdílný pro dominantní a recesivní homozygoty, jsou heterozygoti jedinci životaschopní
c) selekce proti heterozygotům
př. fetální erytroblastosa
s výjimkou situace, kdy p = q = 0,5 je možné dosáhnout rovnovážného stavu pouze za triviálních podmínek
vzhledem k tomu, že netriviální rovnovážný stav p = q = 0,5 se snadno poruší, prakticky vždy za tohoto typu selekce dochází k situaci, kdy se zvyšuje genová frekvence alely s vyšší četností