Vypracovane-otazky-ke-zkousce

• metacentrický (1 + 3 chromosomy)

• submetacentrický (chromosom 2, případně i 4-5, 6-12, X, 16-18)

• akrocentrický (13, 14, 15, 21, 22, Y)

• (telocentrický – není u člověka)

VYŠETŘENÍ

• v praxi se z mnoha možností uplatňuje jen několik postupů barvení

• klasické barvení – Giemsovým barvivem – homogenně zbarvené chromosomy vhodné pro

hodnocení jejich počtu, hrubších strukturních odchylek a získaných

chromosomálních aberací – chromosomálních a chromatidových zlomů

• pro identifikaci jednotlivých chromosomů v karyotypu a hodnocení jejich struktury – diferenciální techniky barvení – pruhování (banding) – dosáhneme střídání světlých a tmavých proužků úp celé

délce chromosomů

- pruhy jsou struktury o rozsahu 5-10Mb, odpovídající na

úrovni DNA stovkám genů

• Q pruhování – barvení fluorescenčním barvivaem chinakrinem bez předchozího chemického

působení, nejstarší metoda, dnes se používá výjimečně, barvení je nestálé

• G pruhování – barvení Giemsovým barvivem po ovlivnění chromosomů denaturačním

činidlem, obvykle trypsinem

- tmavé G pruhy – oblasti rel. genově chudé, převažují AT-baze, pozdní replik.

- světlé G pruhy – obl. bohaté na GC-páry s časnou replikací a vyšší genovou

hustotou

- základní metoda chromosomálního vyšetření člověka

• R pruhování – vzniká po denaturaci a následné renaturaci DNA při alkalickém působení za

vysoké teploty

- Giemsovým barvivem se tmavě barví úseky, které jsou při G-pruhování světlé

- užívá se často ke zvýraznění telomer

• selektivní techniky barvení – barví specifické oblasti chromosomů

• C pruhování – barvení Giemsou po denaturaci v alkalickém prostředí

- zvýrazňuje oblasti konstitutivního heterochromatinu – centromery a

heterochromatinové úseky chromosomů 1, 9, 16 a Y

• Ag-NOR barvení – dusičnanem stříbrným, znázorňuje oblasti organizátorů jadérka na

akrocentrických chromosomech

- barví pouze ty organizátory, které se v předchozí interfázi aktivně

účastnily formace jadérka

• vlastní barvení – ovlivněno různou selektivní denaturací DNA, různou interakcí bílkovin a DNA v těchto úsecích

• kvalita vyšetření závisí na stupni spiralizace pozorovaných chromosomů a tedy na jejich délce a počtu hodnotitelných pruhů = rozlišovací schopnosti vyšetření

• pro zjišťování jemných strukturálních přestaveb (mikrodelecí) – technika HRT

• je nutné hodnotit delší prometafazní chromosomy (cca 850 pruhů)

• větší počet buněk v prometafázi získáme synchronizací buněčného dělení a kratším působením kolchicinu

• synchronizaci můženme navodit plsobením určitých látek (methotrexátu, ethidiumbromidu...) nebo změnou teploty

• tento způsbo přípravy = technika s vysokou rozlišovací schopností (HRT)

• výměny sesterských chromatid (SCE) – metoda, která umožňuje odlišit DNA syntetizovanou před 1.,