Vypracovane-otazky-ke-zkousce

 pravděpodobnost chyby při translaci  méně než 1%

POSTTRANSLAČNÍ ÚPRAVY PROTEINŮ

 odstranění prvního Met z N-konce polypeptidu

 odstranění tzv. signálního peptidu z N-konce

 v případě některých bílkovinných hormonů  dochází k dalšímu štěpení vzniklé molekuly peptidu (např.vznik insulinu  vzniká jako praeproinsulin; odstraněním signálního peptidu vzniká proinsulin, ze kterého po vytvoření disulfidových vazeb je vyštěpen úsek délky 31AMK – tzv. C-řetezec a definitivní molekula insulinu se pak skládá z A a B řetězců spojených do charakteristického prostorového uspořádání disulfidickými můstky.)

 mnohé z polypeptidů vznikajících procesem proteosyntézy mají své uplatnění na jiné místě než je místo jejich vzniku  k transportu je využíván prostor endoplazmatického retikula  v takovém případě dochází ke kotranslační regresi, kdy na začátku translace je signální peptid, který obsahuje 15 – 30 AMK konformován do tvaru spirálovité vlásenky, která se zachytí do dvouvrstvě membrány endoplazmatického retikula a tak je zahájen transport  v průběhu další translace je pak tento signální peptid oddělen, a jakmile se dostane do lumina ER je dále modifikován

 řízení translace pomocí SRP (signál rozpoznávající partikule)  SRP = komplex 7SL RNA a 6 různých proteinů; SRP má schopnost se navázat na ribosom a zastavit další translaci až do doby, než se dokáže dostat do kontaktu s tzv. dokujícím proteinem, který tvoří součást membrány ER  tím se uvolní z vazby na ribosom a translace může pokračovat dál

Proteosyntéza:

 Proteosyntéza je zahájena iniciační tRNA, to jest tou, která nese methionin  ta se naváže na malou ribozomální podjednotku a začne pomalu projíždět molekulu mRNA od 5' konce; jakmile objeví iniciační sekvenci AUG - naváže se a translace začíná. Na další sekvence (kodony) nasedají další tRNA podle komplementarity bází (systém kodon na mRNA - antikodon na tRNA). Mezi přinesenými aminokyselinami vznikají peptidové vazby. Jakmile zbývá již jen kodon beze smyslu (terminační) je proteosyntéza ukončena a vzniklé polypeptidové vlákno může být dále v buňce upravováno na požadovanou bílkovinu.

43. GENETICKÝ KÓD

• soubor pravidel, podle kterých se genetická informace uložená v DNA převádí na primární strukturu bílkovin – tj. pořadí AMK v řetězci

• je univerzální – stejný u většiny živých organismů, pouze u několika málo skupin a mitochondrií se

vyskytují drobné odchylky

• podoba genetického kódu společná pro většinu živých organismů = standardní genetický kód

• genetická informace nesená organismem je zapsaná v molekule DNA

• každá funkční část DNA = gen – každý se v procesu transkripce přepíše do odpovídající kratší molekuly mRNA – slouží jako přenašeč informace od DNA k ribozomům – na nich probíhá translace (tvorba primární struktury bílkovin podle záznamu v mRNA) – pořadí AMK se zde stanovuje tak, že ke každému kodonu (tripletu) se připojí tRNA s odpovídajícím antikodonem nesoucí AMK

• k jednotlivým kodonům náleží odpovídající tRNA se specifickým antikodonem a specifickou AMK

• máme tedy 64 (43) možných kombinací, 64 odlišných kodonů

• genetický kód je degenerovaný – 1 AMK může odpovídat většímu množství odlišných kodonů