Kriminalistika - zkušební otázky

Proces myšlení ve formě kriminalistických verzí:

Shromažďování a výběr faktů významných pro objasnění kriminalisticky relevantních událostí Vyhledávání relevantních faktů Zajištění faktů v příslušné právní formě Všestranná logická analýza každého jednotlivého faktu z hlediska jeho vztahu k objasňované události Prověrka každého jednotlivého faktu Hodnocení každého jednotlivého faktu Všestranná logická analýza souhrnu shrom. faktů z hlediska jejich vzáj. vztahů a vztahu k události Prověrka faktů v jejich souhrnu Hodnocení souhrnu faktů Vyvození domněnek ležících v základu verzí a formulace všech reálně možných krim.verzí Vyvozování domněnek jako základu krim.verzí Formulování všech reálně možných krim.verzí Vyvození důsledků, které by měly nebo mohly existovat v příp.,že vytýčená krim.verze je pravdivá Vyvození všech nutných důsledků Vyvození všech reálně možných důsledků Určení praktických úkonů pro zjištění existence či neexistence vyvozených důsledků Určení operativně pátracích úkonů Určení vyšetřovacích úkonů Prověrka existence vyvozených důsledků; shromažďování faktů na vyšším stupni Provádění naplánovaných úkonů a opatření Odmítnutí vše nepravdivých verzí (procesní dokázání jedné, jediné vyšetřovací verze)

37)Plánování a organizace vyšetřování:

Pojem, podstata a zásady plánování vyšetřování: zjišťování skutkového stavu věci o kriminalisticky relevantní události je specifický poznávací proces, při kterém se objasňují a rekonstruují minulé děje prostřednictvím vyhledávání a zkoumání následků těchto dějů v přítomnosti; kriminalista musí provádět i řadu administrativních a rutinních úkonů(např. vyžádání rejstříku trestů, zpracování statistických výkazů apod.); procesu zjišťování skutkového stavu se neúčastní kriminalista nikdy sám, nýbrž jde o celou řadu kooperujících subjektů(experti, znalci, státní zástupce, apod.), ale účastníky je také řada negativně působících subjektů (lživě vypovídající svědek, osoba činící nátlak na svědky a obviněné, osoby ničící důkazy nebo se snažící jiným způsobem mařit proces poznání); součinnost kooperujících subjektů musí být plánovitá, cílevědomá a dobře organizovaná; překonat vliv negativně působících subjektů lze pouze cílevědomě prováděnými úkony a opatřeními zaměřenými na změnu vyšetřovací situace (např. svědek, jehož lživá výpověď je motivována strachem, může začít vypovídat pravdu, pokud bude utajena jeho podoba a totožnost) nebo opatřeními k zamezení úniku informací o připravovaných úkonech; kriminalista pracuje souběžně na několika případech; organizací kriminalistické praktické činnosti rozumíme zajišťování podmínek a prostředků realizace plánovaných vyšetřovacích a jiných úkonů; podstatou plánování je myšlenkový proces spočívající v: a)analýze shromážděných materiálů a z nich vyplývajících informací, b)ve vytvoření opodstatněné představy o momentální vyšetřovací situaci, o reálných žádoucích cílech, které je nutno v této situaci dosáhnout a o úlohách, které bude nutno řešit, jakož i o způsobu, silách a prostředcích, se kterými subjekt plánování disponuje, nebo může disponovat, c)ve vytvoření myšlenkového modelu budoucí činnosti – plánu (určení metod, úkonů a opatření, jejich časové posloupnosti a místa provedení…), d)ve vytvoření pravděpodobnostního myšlenkového modelu změn vyšetřovací situace po provedení naplánovaných činností=zformulování předpokládané vyšetřovací situace, e)v hodnocení výsledků prováděných úkonů a opatření, porovnávání reálných změn vyšetřovací situace s předpokládanými změnami, určení příčin dosažených výsledků (např.proč se nepodařilo zjistit předpokládaná fakta…); V procesu plánování a organizace kriminalistické praktické činnosti se doporučuje dodržovat následující zásady plánování: a)individuálnost plánování: k jedné konkrétní události existuje jeden konkrétní plán(neexistuje žádný univerzální plán), tato skutečnost ale nevylučuje použití tzv.typových plánů přiopravených pro řešení některých nenadálých složitých počátečních vyšetřovacích situací, b)konkrétnost plánování: všechny naplánované úkony musí být konkrétní=musí být konkrétně určen jejich obsah, časové a místní určení, osoby apod., c)dynamičnost plánování: plán je třeba měnit v reakci na změny vyšetřovací situace a na výsledky prováděných úkonů, d)reálnost plánování: vytyčování postupů musí být realistické(nelze užít všechny známé metody prostředky…), e)včasnost plánování: k sestavení plánu je třeba přikročit co nejdříve poté, co shromážděné informace dovolují předvídat budoucí postup, f)aktualizace plánování: je třeba kontrolovat, že naplánované úkony stále odpovídají změnám vyšetřovací situace;