Kriminalistika - zkušební otázky

Písemný znalecký posudek musí být znalcem podepsán, opatřen razítkem znalce, popř. musí být přiložena dokumentace;

3.Stádium hodnocení a využití znaleckého zkoumání: výsledky expertízy musí být kriticky hodnoceny; znalecký posudek je nutno hodnotit z hlediska formálního a obsahového; Hodnocení formální stránky znaleckého posudku: zahrnuje kontrolu toho, zda již v rámci přípravy znaleckého zkoumání byly dodrženy veškeré zákonné požadavky a zda znalecký posudek splňuje všechny náležitosti předepsané zákonem; zkoumá se, zda nebyly důvody pro vyloučení znalce, zda posudek zpracoval kompetentní znalec, zda tento znalec byl přibrán zákonným postupem, zda znalec neřešil právní otázky, zda byl náležitě poučen apod.; pokud by v této oblasti byla zjištěna neodstranitelná pochybení, musel by být podaný posudek považován za nepoužitelný; Hodnocení obsahové stránky znaleckého posudku(zahrnuje posouzení těchto otázek): a)zda byly znalci předloženy dostačující a věrohodné materiály, b)zda byly zkoumání podrobeny všechny zaslané objekty, zda nedošlo k jejich záměně, c)zda znalec použil nezpochybnitelná teoretická východiska a vhodné metody a postupy, d)zda závěry učiněné znalcem vycházejí právě z těchto vědeckých východisek, metod a postupů, e)jaký je vztah závěrů znaleckého posudku k ostatním ve věci zajištěným důkazům, zda tyto důkazy doplňují, jsou s nimi v souladu nebo zda jim odporují a proč, f)zda zkoumáním byly odhaleny nové vztahy, dosud neznámé informace, jaký je jejich důkazní význam a možnosti využití; pokud orgán činný v trestním řízení dojde k vnitřnímu přesvědčení, že v průběhu expertizního zkoumání došlo k pochybení a jeho výsledky zjevně neodpovídají objektivní realitě, požádá znalce o vysvětlení či doplnění znaleckého posudku, případně přibere znalce nového;

40)Ohledání(obecné otázky, druhy):

Obecné otázky ohledání: průběh trestného činu způsobuje v okolní realitě změny; orgány činné v trestním řízení mohou získat informace o kriminalisticky relevantní události dvojím způsobem: a)nepřímo(např. z výpovědi osob, dokumentačních materiálů apod.), b)přímo(přímým pozorováním změn na materiálních objektech=ohledáním); Ohledání je metoda kriminalistické praktické činnosti, jejíž podstata spočívá v cílevědomém, přímém, bezprostředním pozorování a zkoumání kriminalisticky relevantních objektů vlastními smysly orgánů činných v trestním řízení, ve vyhledávání změn, dokumentování stavu objektů a hodnocení vlastních zjištění; v průběhu ohledání se využívají zejména obecné metody poznání (pozorování, měření, vypočítávání, popisování, srovnávání, experimentování…)→jejich uplatnění je determinováno specifickým cílem ohledání; současně s obecnými metodami jsou využívány také specifické prostředky k vyhledávání, zviditelňování a fixaci stop či jiných důkazů; ohledání zpravidla nelze nahradit jinými úkony a nedostatky ohledání lze jen těžko napravit; nejčastěji bývá metoda ohledání využívána v trestním řízení ve formě procesního úkonu→podle trestního řádu může být ohledání provedeno ještě před zahájením trestního stíhání jako neodkladný úkon→tím se stává významným počátečním zdrojem informací o poznávané události→umožňuje orgánům činným v trestním řízení: a)učinit si odůvodněnou představu o počáteční a konečné struktuře ohledávaného objektu, b)učinit si odůvodněnou představu o situaci a atmosféře určitého místa, c)nalézt a vydělit z množiny irelevantních změn na ohledávaném objektu změny kriminalisticky relevantní, zajistit je pro další zkoumání a procesně zadokumentovat, d)učinit si představu o charakteru události, o jejím průběhu, intenzitě působících sil a jejich příčinách, e)učinit si představu o možnosti existence i charakteru stop, které zatím nejsou k dispozici (např.na těle či oděvu pachatele, motorovém vozidle), f)získat nezprostředkované informace nasvědčující tomu, že událost, která je příčinou změn na ohledávaném objektu, je trestným činem nebo že nevykazuje znaky TČ; subjektem ohledání může být kterýkoliv orgán činný v trestním řízení – nejčastěji policejní orgán, vyšetřovatel, případně skupina pracovníků (výjezdová skupina); Za zásady ohledání lze považovat: a)zásada řízení ohledání jediným vedoucím: činnost ohledání musí být velmi dobře sladěna→jeden vedoucí, jemuž jsou ostatní členové týmu podřízeni; b)zásada neodkladnosti ohledání: některé stopy v materiálním prostředí podléhají velmi rychle změnám→čím delší časové období uplyne mezi vznikem konečné struktury ohledávaného objektu a ohledáním, tím více se snižuje důkazní hodnota informací obsažených ve stopách; c)zásada neopakovatelnosti ohledání: při opakovaném ohledání již nemá ohledávaný objekt tu samou strukturu, jakou měl při prvním ohledání→nutnost opakovat ohledání již jednou ohledaného objektu svědčí o nedůslednosti a nezodpovědném přístupu k ohledání→každé opakované ohledání jednoho a téhož objektu (s různými výsledky) snižuje důkazní hodnotu ohledání;