Kriminalistika - zkušební otázky

Druhy plánování a organizace vyšetřování: 1)plánování a organizace vyšetřování jednotlivých událostí: každý proces vyšetřování prochází v časové ose určitými momenty,kdy kriminalista musí rozhodovat o dalším postupu→jedná se o momenty opakující se u všech případů, jde o tzv. uzlové body(přijetí oznámení, ukončení prověřování podnětu a rozhodnutí, skončení vyšetřování)→podle uvedených uzlových bodů lze rozdělit i proces vyšetřování na následující etapy: a)počáteční etapa vyšetřování(přijetí oznámení a jeho prověření…), b)následná etapa(od sdělení obvinění konkrétní osobě po ukončení vyšetřování), c)závěrečná etapa(seznámení obviněného s výsledky vyšetřování a další postup…); a)plánování a organizace v počáteční etapě vyšetřování: podle naléhavosti provedení úkonů a opatření můžeme počáteční vyšetřovací situace rozdělit na dvě velké skupiny: 1)situace vyžadující okamžitou reakci orgánů policie (telefonická oznámení o uložení nástražného výbušného systému v objektu, o výbuchu, požáru, havárii, nálezu mrtvoly…) – převažuje činnosti organizační nad plánovací, 2)situace, kdy mezi podnětem a provedením počátečních úkonů může uplynout určitá doba (písemné oznámení o krádeži, která měla výt spáchána před několika měsíci); proces plánování a organizace činnosti je významně ovlivněn výsledky prvního zásahu – pokud se podařilo zajistit prameny důkazů nasvědčující tomu, že se skutek stal, je TČ a že čin spáchala určitá osoba, přechází vyšetřování do druhé etapy; pokud tomuto zjištěné skutečnosti nenasvědčují, přijímají se některá rozhodnutí o vyřízení věci před zahájením trestního stíhání; pokud hodnocení výsledků prvního zásahu nedovoluje takové konstatování, pokračuje další prošetřování oznámení→v těchto situacích je proces plánování determinován zejména informační neurčitostí podnětů, časovým a informačním deficitem, obsahem kriminalistických sbírek a evidencí, silami a prostředky, které jsou k dispozici; v počáteční etapě vyšetřování je třeba pečlivě určovat priority zajišťovacích úkonů a opatření, aby nedošlo k znehodnocení informací obsažených ve stopách; b)plánování a organizace v následné etapě vyšetřování: plánování v následné etapě vyšetřování se provádí v souladu s úkoly této etapy spočívající ve zjištění nových a prověrce již získaných důkazů, zjištění všech účastníků spáchaného TČ, vyjasnění a dokázání příčin a podmínek vedoucích ke spáchání TČ a zjištění poměrů obviněného; základní směr plánování a organizace vyšetřování vyplývá z vyšetřovacích verzí stanovených po vyhodnocení materiálu získaného v počáteční etapě vyšetřování; plánované vyšetřovací úkony je nutné směřovat k procesnímu získání faktů potvrzujících nebo vyvracejících nutné nebo možné důsledky vyvozené z jednotlivých verzí; časovou posloupnost úkonů je vhodné plánovat tak, aby mezi prvými byly takové úkony, které se vztahují k prověrce více verzí; pokud výsledky vyšetřování umožňují vyloučit všechny vyšetřovací verze až na jedinou a potvrzují pravdivost zbývající verze, přechází vyšetřování do další – závěrečné etapy; c)plánování a organizace vyšetřování v závěrečné etapě: tato začíná okamžikem, kdy subjekt plánování došel k závěru, že procesními prostředky potvrdil nutné a možné důsledky vyplývající z jedné jediné verze; v závěrečné etapě je možno doporučit využít taktický postup autoregulace řešení vyšetřovací situace, který umožňuje kontrolu, zda byl skutečně zjištěn skutkový stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti→je založen na reflexivních úvahách, kterými se vyšetřovatel jakoby vciťuje do myšlenkových pochodů obviněného; v plánu závěrečné etapy vyšetřování se musí projevit: 1)požadavek urychleného provedení úkonů k odstranění pochybností o zjištěném skutkovém stavu, 2)včasné naplánování seznámení obviněného a jeho obhájce s výsledky vyšetřování a předvídání doby přiměřené pro seznámení s materiály, 3)časová rezerva pro případ, že při seznamování s výsledky vyšetřování budou vzneseny různé žádosti a návrhy na doplnění vyšetřování; 2)plánování organizace vyšetřování při týmové práci: ve složitějších případech, kdy je třeba provést velké množství úkonů, nebo když se určité úkony provádějí v místech od sebe vzdálených, je do této práce zapojeno více vyšetřovatelů a jiných kooperujících subjektů (pracovníci kriminální policie, pořádkové a dopravní policie…); plánování se v těchto případech sestavuje jako několik plánů(celkový plán, individuální plány, apod.); vedoucí organizuje sestavení celkového plánu vyšetřování tak, aby bylo zajištěno maximální využití každého člena týmu; 3)plánování a organizace jednotlivých úkonů: rozsah, obsah i forma plánování jednotlivých úkonů a opatření jsou určeny druhem úkonu a jeho naléhavostí, jakož i složitostí případu nebo složitostí samotného úkonu; při plánování jednotlivých úkonů se řeší zejména tyto problémy: a)volba konkrétního úkonu pro řešení úlohy vyplývající z vyšetřovací situace a posouzení jeho vhodnosti (posouzení, zda podstatné rozpory ve výpovědích osob lze objasnit jinak, než konfrontací, třeba prověrkou výpovědi na místě), b)vymezení konkrétního cíle připravovaného úkonu /vymezení konkrétních okruhů otázek, které je třeba řešit), c)zjištění doplňujících informací o okolnostech, které mohou mít podstatný vliv na průběh úkonu a volbu taktických postupů (údaje o objektu, v němž se bude provádět domovní prohlídka, k charakteristice osoby, která má být vyslechnuta…), d)určení místa, času a doby provedení úkonu (důležité je určování priorit provádění úkonů), e)volba taktických záměrů a plánu postupu při aplikaci úkonu (pořadí důkazů a podmínky jejich předložení vyslýchanému; potřeba rekonstrukce místa před provedením vyšetřovacího experimentu), f)určení osob, které se musí nebo mohou úkonu zúčastnit a otázky s tím spojené (potřeba účasti obhájce, nezúčastněných osob, rodičů dítěte, znalce, ostrahy, policistů k zajištění určitého prostoru), g)volba času, místa a obsahu instruktáže vybraných účastníků úkonu (figuranta a jiných účastníků vyšetřovacího experimentu), h)volba technických prostředků, prostředků dokumentace, zajištění maket předmětů; forma plánu jednotlivých úkonů může být různá – u jednoduchého úkonu může být plán zpracován pouze jako několik poznámek, nebo písemnou formu nemusí mít vůbec, ale u složitých úkonů (vyšetřovací experiment, rekonstrukce…) může být plán poměrně rozsáhlý, podobný scénáři či projektu; 4)plánování a organizace celkové činnosti vyšetřovatele(týdenní plán akcí): ve většině případů zpracovává vyšetřovatel několik trestních věcí současně, zpracovává dožádání jiných útvarů, účastní se organizačních porad, je určován k účasti ve výjezdových skupinách apod.; veškeré tyto činnosti je třeba časově koordinovat, proto je plánovací a organizační činnost vyšetřovatele zaměřena na: a)propojení úkolů naplánovaných v rámci vyšetřování jednotlivých trestních věcí v jednotlivý celek, b)časové zabezpečení jiných pracovních úkolů, které přímo nesouvisí s vyšetřováním, c)vytvoření časové rezervy pro konání nových, dosud neplánovaných úkolů, d)maximální využití pracovní doby; vytvoření týdenního plánu práce neznamená pouhé shrnutí plánování úkonů , nýbrž vypracování jednotného, logicky i časově propojeného celku(např. má-li vyšetřovatel vyslýchat obviněného ve vzdálené vazební věznici, je třeba prověřit, nemůže-li ve stejný den vyslechnout v této věznici ještě obviněné z jiných trestných činů apod.);