PEM-přednášky

• Odborná připravenost

• Psychická zdatnost

• Stresová odolnost

• Motivace a hodnotová orientace

• Specifické zvláštnosti

• Určitá osobní vyhraněnost

• Vnější faktory – vyplívající z pracovní situace

• Technologie a technické vybavení pracoviště

• Způsob organizace práce

• Vnější pracovní podmínky (mikroklima, osvětlení)

• Sociální vybavenost pracoviště

• Sociální klima v pracovní skupině a v podniku

• Způsob a styl řízení a vedení lidí v podniku

• Způsob a styl řízení a vedení lidí v podniku

• Ochota vedoucích pracovníků věnovat řízení adaptačního procesu odpovídající pozornost

Pro posouzení adaptovatelnosti jedince se často doporučuje používat, kromě již uvedených psychologických charakteristik, následující kritéria:

• Objektivní

• Množství a kvalita práce

• Míra pracovní ochoty a nasazení

• Samostatnost

• Postavení jedince v systému mezilidských vztahů na pracovišti

• Míra jeho neformální autority (prestiže) u spolupracovníků

• Subjektivní

• Vztah člověka k profesi a k podniku

• Profesní sebedůvěra

• Aspirace a cíle jedince, spojené s komplexními cíli podniku

• Spokojenost s vedoucím

• Ochota spolupracovat s ostatními pracovníky

Účelem a smyslem adaptace je:

• Překonat počáteční fázi, kdy se novému pracovníkovi všechno zdá neobvyklé, cizí a neznámé.

• Rychle vytvořit v mysli nového pracovníka příznivý postoj a vztah k podniku tak, aby se zvýšila pravděpodobnost jeho stabilizace.

• Dosáhnout toho, aby nový pracovník podával žádoucí pracovní výkon v co nejkratším možném čase po nástupu.

• Snížit pravděpodobnost odchodu pracovníka.

Každý proces adaptace je charakterizován čtyřmi fázemi:

• Přípravná fáze – zahrnuje období před změnami životních a pracovních podmínek (nespokojenost pracovníka na stávajícím pracovišti, přihláška do konkurzního/výběrového řízení apod.),

• Fáze globální orientace – nastupuje počátkem působení nových podmínek (nástup na nové pracoviště, seznámení se s novými pracovními podmínkami),

• Fáze uvědomělé orientace – zaměstnanec si začíná uvědomovat svůj vztah ke změněným podmínkám a již je schopen využívat všech možností, které mu změna přinesla,

• Fáze vpravení se do nových podmínek, do nového systému (adaptabilnost), popřípadě rezignaci na svou funkci, pokud nezvládne předchozí fáze.

Adaptační plán

Adaptační plany jsou vytvářeny na základě plánu adaptace pro jednotlivé kategorie pracovních míst.

Struktura přípravy adaptace by se měla skládat z těchto částí:

• Analýza pracoviště a práce – popsat a rozebrat pracovní náplň a upřesnit nároky na pracovní výkon.

• Příprava dokumentace pro zaškolení – učební materiály, které budou pro zaměstnance pomocníkem

• Teoretická a praktická část – teoretická část spočívá v zaškolení pomocí odborného lektora, praktická část zahrnuje nasazené do pracovního procesu

• Přezkoušení – zpětná vazba, kontrola zaměstnance zda zaměstnavatel pochopil teoretickou a praktickou část

• Dohled patrona – závěrečná fáze praktické části, kontrola a zvýšení jistoty zaměstnance na novém pracovišti

• Samostatná práce – výsledek správného zaškolení