M04 Technologie provádění betonových a železobetonových konstrukcí

Minimální tloušťky krycí vrstvy z hlediska ochrany výztuže proti korozi závisí na 
prostředí, kterému bude betonová konstrukce vystavena (ČSN P ENV 1992–1-1). 

Tab. 2.9 Minimální tloušťky krycí vrstvy výztuže betonem podle ČSN P ENV 1992–1-1 

Vlhké 

Chemicky agresivní 

Prostředí 

Su-
ché 

bez výsky-

tu mrazu 

s výskytem 

mrazu 

Vlhké s  výskytem 

mrazu a účinku 

rozmrazovacích 

solí 

lehce 

střed

ně 

vyso-

ce 

Min. tloušťka 

krycí vrstvy 

[mm] 

15 

20 

25 

40 

25 

30 

40 

Vzdálenost  výztuže  od  bednění  se  zajišťuje  jejím  podepřením,  rozepřením, 
zavěšením  nebo  se  podkládá  vložkami  z betonářské  oceli  tzv.  kozičkami, 
případně  se  podepírá  podkládáním  různých  umělohmotných  podložek  a 
navlékáním distančních kroužků na pruty výztuže. Pro stabilizaci horních prutů 
výztuže  (konzoly)  se  krycí  vrstva  prutů  zajišťuje  zavěšením.  Ve  vhodných 
vzdálenostech  se  výztuž  přiváže  drátem  na  malé  nosníky  (dřevěné  latě),  které 
jsou uložené na bočnicích bednění. 

Betonové a železobetonové konstrukce 

- 30 - (46) 

2.4.5  Rozptýlená výztuž 

Pro  zvýšení  tahových  pevností  betonu,  snížení  deformací,  zvýšení 
houževnatosti a pevnosti v rázu se přidávají do ČB vlákna – rozptýlená výztuž. 
Pro  tuto  výztuž  se  používají  ocelové  drátky  (délka  20  až  50  mm,  průměru 
0,25 mm nebo obdélníkový průřez 0,4 x 1,3 mm), skleněná vlákna nebo vlákna 
z plastických hmot (propylénové provazce délky 50 mm). Většinou se nejedná 
o nahrazení výztuže v betonu, ale o zlepšení jeho vlastností. Vlákna se dávkují 
v rozmezí od 0,2 do 6 % z hmotnosti cementu. Čím  je větší obsah  vláken, tím 
se ČB obtížněji zpracovává.