Diplomova_prace_-_financovani_regionalniho_skolstvi

3 Financování regionálního školství

Jak jsem se zmínila v úvodu, jsou školy a školská zařízení spadající do regionálního školství financovány převážně z veřejných rozpočtů, a to zejména ze státního rozpočtu a z rozpočtů zřizovatelů. Vícezdrojové financování je ještě doplněno možností čerpání finančních prostředků z mezinárodních programů (dotační programy EU) nebo také hospodaření s finančními prostředky získanými z vlastní hospodářské činnosti.

Veřejné výdaje na školství vykazují převážně rostoucí tendenci, jak vyplývá z tabulky uvedené v příloze č. 2. V roce 2001 byly celkové veřejné výdaje téměř 98 miliard korun, v roce 2012 dosáhly již téměř 163 miliard. K jediným meziročním poklesům došlo v letech 2008 a 2010 (což bylo dáno aplikací zákona č. 26/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů21) a také v souvislosti s nastupující celosvětovou ekonomickou krizí, díky níž došlo ke zpomalení růstu české ekonomiky a celkově sníženým výdajům státního rozpočtu (viz. příloha č. 2).

Přestože veřejné výdaje na školství v uplynutém období rostly, výše výdajů převedená na podíl HDP22 má spíše stagnující tendenci. V letech 2001 až 2010 se poměr veřejných výdajů na školství vůči HDP pohyboval mezi 4,1% a 4,5%. Pokud se podíváme dále do historie, na léta 1992 až 1996, tvořily veřejné výdaje na školství více než 5% HDP.23 Z uvedeného výčtu veřejných výdajů je patrné, že se nedaří naplnit cíle, které byly stanoveny v koncepčním materiálu „Národní program rozvoje vzdělávání v České republice“, tzv. „Bílé knize“, který považuje za optimální poměr veřejných výdajů na školství 6% HDP: „Pro zabezpečení nutných změn vzdělávací soustavy je nezbytná finanční a politická podpora, konkretizací této podpory je požadavek, aby došlo k postupnému nárůstu veřejných výdajů na vzdělávání tak, aby se vyrovnaly s ostatními vyspělými zeměmi a dosáhly 6% hrubého domácího produktu“24 Stejné výši výdajů na vzdělávání (6% HDP) doporučuje také OECD25. Ve srovnání s ostatními evropskými státy je české školství dlouhodobě podfinancované. Česká republika se ve srovnání s ostatními zeměmi vyznačuje velmi nízkými výdaji na žáka v povinném vzdělávání, spolu se Slovenskem a Německem patří ke třem evropským zemím s nejnižšími výdaji na žáka v primárním vzdělávání (0,67 % HDP, průměr EU 1,16 % HDP), naopak výdaje na odborné vzdělávání jsou nadprůměrné.26 Výdaje na studenty mateřských, základních, středních a vyšších odborných škol vzrostly v letech 1995 až 2008 v zemích OECD v průměru o 54%, v těchto letech byl počet zapisovaných žáků a studentů relativně stabilní. Tempo tohoto růstu bylo podobné před i po roce 2000, pouze Česká republika a Švýcarsko vykazovaly pokles mezi roky 1995 a 2000.27