Diplomova_prace_-_financovani_regionalniho_skolstvi

Dle § 2 zákona o státní správě a samosprávě ve školství vykonávala samosprávu ve školství obec a nově zřízené školské rady. Školské rady byly svébytnými samostatnými orgány s okresní působností, byly svým způsobem protiváhou státním školským úřadům.

Pro posílení nezávislosti škol na státu bylo významné přijetí zákona č. 171/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol (školský zákon), který zavádí právní subjektivitu škol, povinnou u středních škol. Tato novela také umožnila vznik soukromých a církevních škol.

V oblasti financování došlo zákonem o státní správě a samosprávě ve školství k rozdělení kompetencí mezi zřizovatele (obce) a státní rozpočet. Obecně je toto rozdělení platné i v současnosti. V § 14 odst. 2 zákona o stání správě a samosprávě ve školství je zakotvena povinnost obce zabezpečit investiční výdaje a neinvestiční náklady kromě mzdových prostředků, učebnic, školních pomůcek a potřeb hrazených státem. Finanční prostředky státního rozpočtu byly rozepisovány prostřednictvím školských úřadů. Ačkoliv vedle školství státního již existovalo i školství obecní, soukromé i církevní, byla role státu (vlády, MŠMT a jím řízených školských úřadů) jak ve věcném řízení, tak i ve financování regionálního školství silná (šlo v pravém slova smyslu o státní odvětvové řízení).17 Obce sice zřizovaly předškolní zařízení, základní školy a školská zařízení jim sloužící (§ 14 odst. 2. zákona o státní správě a samosprávě ve školství), avšak ty neměly ve většině případů právní subjektivitu a příslušný školský úřad v nich fakticky plnil úlohu zaměstnavatele.

Od roku 1992 je rozhodující část neinvestičních prostředků určených pro školství rozepisována pomocí tzv. normativů. Normativy a jejich struktura prošly postupně vývojem, determinovaným zejména organizačními, zřizovatelskými a právními změnami ve školské soustavě a v územním uspořádání.18 Princip normativního financování ze státního rozpočtu prakticky zůstává v celém porevolučním období.

O dvanáct let později, v souvislosti s reformou státní správy, bylo odvětvové řízení školství zrušeno zákonem č. 284/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Správa škol a také veškeré kompetence na úseku financování ze státního rozpočtu přešly na krajské úřady a v omezené míře také na obecní úřady obcí s rozšířenou působností.19

V důsledku této reformy se stal český školský systém jedním z nejvíce decentralizovaných školských systémů v Evropě.20 Tato příliš vysoká míra decentralizace školského systému se v posledních letech zdá být problematickou, a to zejména na úseku financování.